Článek
Podruhé jste se postavila za režijní pult hraného filmu. Co vás, renomovanou a oceňovanou filmařku snímků animovaných, k těmhle úkrokům vede?
Nevěrné hry přišly jako nabídka a výzva zkusit něco jiného. Neměla jsem s tím tedy zkušenosti a vypětí z mumraje, který kolem natáčení je, pro mě bylo tehdy tak vysilující, že jsem se zařekla, že hraný film už nikdy. Toužila jsem být zase sama za sebe a pustila jsem se do kresleného Karnevalu zvířat.
Ale časem mi otrnulo, začala jsem cítit sama už moc dlouho, a když mi - stejně jako poprvé - zavolala Kateřina Černá ze společnosti Negativ, že mají pěkný scénář, a jestli bych se ho nechtěla ujmout, ráda jsem nabídku přijala.
Scénář Ireny Hejdové Děti noci byl oceněn porotou soutěže Sazka - čím zaujal vás?
Stejně jako v Nevěrných hrách, i tady jsem cítila průnik autorky do ženské duše, to mě lákalo. Nejsou tam prakticky podněty zvenčí, není tam dramatický oblouk. Je to film o hledání, o motání se v bludném kruhu.
Nemá pevné stavební kameny, spíš mi připadá jako mraky, které plují po obloze v určité pozici a najednou se o kousíček posunou, světlo a barvy se změní. Navíc příjemné, že Irenka byla ohromně vstřícná vůči mým nápadům a úpravám. Snad i proto, že je to její první scénář a je ráda, že se točí...
Připadá mi dost odvážné točit v době, kdy kinům a vlastně celé české kinematografii vládnou téměř absolutně komedie, film, který komedií nejen není, ale ani se tak nechce tvářit a dokonce nemá dramatický děj.
To je odvaha producentů Kateřiny Černé a Petra Oukropce, ne moje. Je to jejich volba, tvrdí, že chtějí dobrý film bez ohledu na vše ostatní - a já bych ho strašně ráda dobrý udělala. Což neznamená, že sama nemám ráda komedie. Mám, a moc, někdy i ty hodně jednoduché, bláznivé.
Ale tohle je zkrátka jiný film. Drama se odehrává pod povrchem. Doufám, že to, co na něm zajímá mě - intimita, ztišení, důkladné soustředění na jednu postavu - zaujme i diváky
Ofku hraje Martha Issová, a je to role, které se často pro herce už píší - prakticky "nesleze z plátna". Jak to bylo v jejím případě, myslela na ni už autorka?
Ne, Irena zpočátku myslela na jinou herečku, ale mě napadla Martha hned. Už jsem ji znala a delší dobu jsem si myslela, že by měla dostat větší příležitost, než se jí dosud ve filmu nabízely. Irence trvalo asi dvě minuty, než souhlasila.
Pak už jsem na Marthu myslela celý rok, kdy jsem scénář upravovala, měla jsem dokonce pocit, jako bychom byly pořád spolu. Teď, při natáčení, to funguje výtečně. Vytvořily jsme si 100 stupňovou škálu emocí od největších depresí až po euforii, a Martha reaguje i když ji požádám o jeden stupínek nahoru nebo dolů.
Hlavní mužskou roli jste svěřila Jiřímu Mádlovi, což může vypadat, jakoby měl být díky své současné popularitě tím, kdo přitáhne diváky do kina.
To samozřejmě tak působit může, ale takový záměr jsme rozhodně neměli. Naopak, hledali jsme do role outsidera, kluka, který je pro Ofku většinu filmu neviditelný, chtěli jsme objevit někoho neznámého, kdo by působil autenticky. Jenže jsme ho pořád nemohli najít. Potom mi Jiřího Mádla doporučili, ale já jsem ještě poté, co přišel na kamerovky, váhala.
Byl sice ze všech nejlepší, ale já bych byla přesto chtěla radši nalézt někoho, kdo má vepsáno ve tváři, že už dostal od života nějakou ránu nebo kdo má pár složitějších situací v životě za sebou. Jirkovi, jak se mi zdálo, zatím všechno vychází jednoduše, hladce, což mu moc přeji, ale pro tuhle roli... Zkrátka jsem váhala tak dlouho, že se ho to asi muselo trochu dotknout. Ale už mi odpustil, a já jsem ráda, že ho ve filmu mám. On je totiž nejen talentovaný, ale také ohromně chytrý kluk, a do role se vžil okamžitě.
A když přitáhne jako hvězda diváky, určitě to neuškodí...
Jasně, místo dvou diváků přijdou čtyři! Ne, vážně, produkce mě do jeho obsazení ani poté, co se objevil ve výběru, nenutila, a mě ta jeho proměna z rolí, které dosud hrál, do pro své okolí naprosto nezajímavého kluka, ohromně baví.
Vím, že pravda o tom, co jsme natočila, se vyjeví až ve střižně, ale zatím, když se dívám na denní práce, připadám si jako nekritická matka, která sleduje své milované děti, doslova si při pohledu na herce a na obrázky medím.
Těšíte se na to, co se vyjeví ve střižně?
Dřív bych řekla, že jsem ráda jenom ve střižně, kde se z natočeného materiálu dělá film. Teď se každý den těším na natáčení, na nočky chodím dokonce pečlivěji a víc nalíčená než normálně, protože chci ostatním vytvořit příjemné pracovní prostředí a zároveň si užít tohle období, ale taky se těším, až se s Toničkou Jankovou zavřeme do střižny.