Článek
Od vydání desky Painted Ruins uběhl přesně rok. Jaký k ní máte vztah?
To je těžké říct. Mám pocit, že když dokončíte jakékoli větší dílo, potřebujete se od něj na chvíli vzdálit. Během práce jste v těch písních naprosto ponořený, ale jakmile jsou hotové, dáte je na chvíli stranou.
Mně občas trvá i několik let, než můžu ty písničky zase poslouchat. Album Shields, které jsme natočili v roce 2012, jsem si znovu poslechl až loni. Když je čerstvé, jste natolik zahlcený vzpomínkami na jeho vznik, že ho nelze normálně poslouchat. Vypustíte ho do světa a podstatné je to, co znamená pro ostatní.
Úplně od něj odstoupit nemůžete, nové písničky hrajete na koncertech…
Pokaždé mě baví skladba Losing All Sense. Zahrát ji naživo je výzva. Stejně jako Four Cypresses. Vlastně v několika nových písních jsme vymysleli náročné klávesové party, které mě nutí se každý koncert překonávat.
Říkáte, že jste krátce po nahrávání zahlcen vzpomínkami na vznik desky. Jaké jsou nejsilnější?
Nové album vznikalo, řekl bych, až zdlouhavě, v několika fázích. Pracovali jsme na něm dlouho. Nejdřív jsme si nějakou dobu jen posílali nápady. Hodně písní se rodilo opravdu pomalu, skoro se ani nezdálo, že se někdy vyklubou. Zpočátku šlo spíš o shluk motivů než o písně. Až ke konci se zformovaly a pak šlo najednou vše velmi hladce a bylo krásné sledovat, jak nahrávka najednou rychle vzniká.
Nahrávali jsme ve skvělém, zpola opuštěném studiu na severu New Yorku. Na přelomu století to bývalo noblesní studio, skoro takové malé panství. Neudrželo ale krok s dobou. Přitom tam předtím, než bylo zavřeno, nahrával i David Bowie.
Známe majitele a měli jsme štěstí, že jsme mohli prostory opět využít. Nás tato polorozpadlá místa baví. Máme rádi rozbité stroje, které se snažíme donutit pracovat.
Váš zpěvák Ed Droste řekl, že jste několikaletou pauzu potřebovali, abyste našli kromě hudby i jiný smysl života. Podařilo se vám to?
Každý jsme to prožil jinak. Potřebovali jsme získat od kapely odstup a získat zpět svůj běžný život. Nešlo nám ale o to si od hudby odpočinout úplně. Většina z nás během té doby skládala nebo sólově koncertovala.
Pro mě bylo podstatné se znovu naučit, jak ve světě fungovat sám za sebe. Dlouhá turné mohou váš osobní život narušit do té míry, že zapomenete, proč se vlastně hudbě věnujete. Potřeboval jsem ve společném hraní opět spatřit smysl. Vrátit se s jasnější představou vzpomenout si, proč spolu děláme hudbu.
Proč?
Psát hudbu sám je velmi zajímavé i náročné a určitě bych se tomu v budoucnu ještě rád věnoval. Ale na práci v sehrané kapele je něco nesmírně uspokojujícího. Po těch letech, co jsme spolu, dokážeme společně pracovat téměř intuitivně. Nemusíme nic složitě vysvětlovat, známe se. Byla radost se k tomu vrátit.
Víc si nyní vážím toho, že si rozumíme. Dohromady vytvoříme hudbu, kterou by nikdo z nás sám nenapsal. Naše schopnosti se v kapele rozšiřují, každý do písní vnese svou osobnost a styl. Když nic jiného, tohle je dobrý důvod.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: