Členky dívčí skupiny Holki: Peníze jsme prostě rozfofrovaly

Labajová: Na konci devadesátých let u nás přála doba vokálním popovým skupinám. Na scéně byla chlapecká parta Lunetic a vše nahrávalo tomu, že její dívčí obdoba by mohla mít podobný potenciál. A tak přijel z Německa skladatel a producent Peter Fider, který na konkurzu vybral čtyři holky z konzervatoře a vyprodukoval tak dívčí popovou kapelu. S námi třemi v ní ještě byla Klára Kolomazníková.

Natočily jsme první písně, které pro nás Peter napsal, a on s nimi začal obcházet vydavatelství. Věděl, že smlouvu podepíše s tím, které mu nabídne nejlepší podmínky. Nakonec to byla společnost EMI.

Myslím, že jsme si tenkrát všichni mysleli, že to bude projekt na rok nebo dva. Nikdo nečekal, že tu budeme ještě za dvacet let. Sice to už není taková sláva, jakou jsme prožívaly tak před osmnácti lety, ale koncertů máme dost, lidé si s námi naše písně zpívají a jsme spokojené.

Šobichová: Byl to nápad vydavatelské firmy. Když se vymýšlel název, přicházely jsme my členky kapely hlavně s anglickými. Vzpomínám si, že jsme dost prosazovaly jméno Twins. Ani to, ani další anglická ale u lidí z vydavatelské firmy neprošly. Tvrdili, že potřebujeme český a jasný název. Nakonec rozhodli, že budeme Holki. To měkké i na konci je tam proto, aby to bylo zajímavé a zvláštní.

Brzobohatá: Říkali nám, že je to skvělý tah, protože se nás na to bude každý ptát. A bylo to tak. V té době nám ten název nepřišel moc dobrý, ale postupem času jsme dospěly k závěru, že je geniální.

Brzobohatá: Bylo nám šestnáct sedmnáct let, když nás Peter Fider vytáhl ze školních lavic. Staly se z nás hvězdy takříkajíc přes noc, a to s člověkem trochu zamává. Byly jsme dobře zajištěné, ale neuměly jsme s penězi hospodařit. A tak jsme je prostě rozfofrovaly.

Nemyslím si ale, že bychom měly hvězdné manýry. Rozum nám zůstal. Jen jsme byly puberťačky, které si mohly dovolit víc než jejich vrstevníci. Na mě ale tehdy dohlížela máma, která se postarala o to, abych si o sobě moc nemyslela.

Šobichová: Jednou v životě jsme vystupovaly v cizině. Na festival na Ukrajinu jsme letěly společně se Status Quo, britskou kapelou, která tam mířila také. Byly jsme puberťačky a já si nebyla vůbec jistá v angličtině. A tak se stalo, že když po jedné naší skladbě dvacet tisíc lidí aplaudovalo, v euforii jsem na ně namísto pochvaly You Are Super křičela We Are Super, tedy My jsme super. Byl to trapas, ale oni to vzali.

Labajová: Zájem o naše písničky začal po dvou třech letech polevovat a my se cítily trochu unavené. Nebyly mezi námi ani nejlepší vztahy. A tak jsme to v roce 2003 rozpustily a vrhly se na své sólové desky.

Přišly jsme s nimi ale do doby, kdy tu začínala SuperStar. Na hudební scénu z ní přicházela nová jména, která byla tlačena médii, a naše písničky se v tom ztratily. Nebyly to pro nás dobré časy.

Brzobohatá: Nedávno jsem si pouštěla filmy o skupinách Metallica a Mötley Crüe. Pokud jde o ochlazení zájmu ze strany fanoušků a pošramocení vztahů v kapele, řešily to stejně jako my. Tyhle věci se dějí, jednou jste nahoře, jindy dole. Myslím si, že to, co se nám tehdy stalo, bylo úplně normální.

Šobichová: Přišli za námi Peter Fider a Vladimír Kočandrle, tehdy šéf vydavatelství Warner Music a v minulosti EMI, a řekli nám, abychom to zase dali dohromady. Na společné schůzce nám ale Klára sdělila, že už do toho nepůjde. My to respektovaly a rozhodly se pokračovat ve třech.

Myslím si, že teď je to skvělé, byť už nejsme tak populární jako na začátku. Nejsme už ale ani puberťačky, na spoustu věcí hledíme jinak, některé máme rodiny a máme mezi sebou skvělé vztahy.

Brzobohatá: Myslím si, že ženské spolu vycházejí lépe než chlapi. V tom filmu o Metallice bylo, že v určitém čase, aby se mezi sebou členové kapely vůbec domluvili, s nimi neustále byl psycholog. Něco takového jsme my nikdy nepotřebovaly. Máme někdy rozdílné názory, umíme si vjet do vlasů, ale umíme si to také vyříkat a nedržet to v sobě dlouho.

Šobichová: Když jsme začínaly, skládal pro nás Petr Fider a my do ničeho nezasahovaly. Byly jsme pouze interpretky, byl to jeho projekt. Dnes si z toho, co nám autoři nabízejí, vybíráme. Petr s námi už nespolupracuje, a třeba aktuální písničku Jediná pro nás složil David Solař. Rády bychom s ním dělaly i dál.

Mimochodem k té písni jsme napsaly text, což je náš druhý pokus. Radana napsala v roce 2009 text k písni Dáma noci. Ale hudbu neskládáme, to necháme na jiných.

Labajová: Nebude. Desky si dnes nikdo nekupuje, jejich nahrání vyžaduje velkou investici, a tak vydáváme singly digitální cestou. A budeme v tom pokračovat. Ke dvaceti letům ale vydáváme best of album. Základem naší práce jsou dnes koncerty a těch máme zaplaťpánbůh dost.