Článek
Autora zajímají mimo jiné grafická tvorba či kresba. Podle svých slov hledá inspiraci pro díla všude kolem sebe v běžném životě. Mluví především o kráse všednosti i vidění zajímavých vizuálních impulzů v konkrétní čas na určitém místě během okamžiku. Případně oka mžiku.
To, co tedy tvůrce vidí svým okem, ukládá v mysli, kde si realitu přetavuje podle sebe. Nosí ji v sobě a po čase ji přenese na plátno nebo papír pomocí barev. Dochází k dalšímu posunu původní esence, protože Tůma zkrátka maluje věci tak, jak si je pamatuje. Nezajímá ho nudná a nezajímavá skutečnost, ale mnohobarevná realita nesená vlastní fantazií.
Pochopit, nebo spíše nějakým způsobem uchopit vystavené grafiky není jednoduché. Většina děl připomíná Rorschachovy psychologické testy inteligence, jejichž podstatou je ze zobrazených skvrn vyčíst nějaký obraz. Totéž lze říci v případě vystavených linorytů, sítotisků a leptů.
Dílo Čtyři kytky z roku 2009 pracuje se silnou redukcí tvaru. Rostliny jsou vyjádřené zelenými plochami zakončenými rozprostřenými liniemi, symbolizujícími květy či listy. Výtvarná technika připomíná asijské kaligrafické postupy.
Dva lepty Duha kolem slunce (2005), to jsou vedle sebe umístěné identické černobílé a rudo-oranžové obrazy. V centru autor umístil sluneční kotouč, kolem kterého obíhají cáry mlhoviny vyjádřené hustými liniemi čar.
Cyklus Živé a neživé (2000) už pracuje s konkrétními tvary, siluetami zvířat. Nazelenalé lepty, na nichž dominují siluety bažantů, havranů, much či motýlů, vypadají jako rentgenové snímky či nástěnné malby pravěkých lovců.
Tím, že Lukáš Tůma operuje s omezeným výtvarným a tematickým výrazivem, nutí pozorovatele o věcech přemýšlet. Nejen o dílech samotných, ale i o jejich vzniku na ose oko, mysl, realita.