Článek
Když jste si zjistil, že tentokrát jde o soudobý politický thriller, podíval jste se pro inspiraci na nějaké podobné filmy?
Viděl jsem Francouzskou spojku, Tři dny Kondora i ně kolik dalších. Ale tady především režiséři – bratři Russoové – odvedli skvělou práci. Většina záběrů je snímána kamerou z ruky, což je v případě superhrdinského filmu velice zajímavý přístup.
Jaká byla spolupráce se Scarlett Johanssonovou, která hraje Black Widow?
Se Scarlett se znám už přes deset let. Je pro mě jako sestra. Natočili jsme spolu už čtyři filmy a je velice příjemné mít s někým takový vztah v reálném životě, protože se to podle mého názoru nepřímo projevuje i před kamerami.
Captain America: Návrat prvního Avengera.
Jací jsou Cap a Black Widow?
Velice odlišní. Její morální zásady jsou diskutabilní, zatímco Cap je učiněný skaut. Ona se živí tím, že lidem lže, zatímco Cap by zalhat nedokázal ani kdyby se snažil sebevíc. Když se ale ocitají v situaci, kdy nemohou věřit nikomu jinému než sami sobě, stává se jejich vztah velice zajímavým: musíte důvěřovat někomu, o kom toho moc nevíte.
Jakou fyzickou přípravu jste kvůli filmu podstoupil?
Cap nelétá, neumí vrhat blesky. Rozdává rány a kope. Aby takový způsob boje vypadal na plátně dobře, musíte k věci přistupovat poněkud nesmlouvavě. Celý film působí trochu jako dokument a v zásadě se dá říct, že je drsnější než většina ostatních superhrdinských filmů, které bývají tak nějak vyumělkované.
Chtěli jsme tedy ukázat, jak Cap ve svých schopnostech pokročil, aby se z něj stal ještě zdatnější bojovník. Musí být schopen zásadnějších činů než těch pár ran a kopanců. Shodli jsme se na tom, že chceme, aby v tomto filmu bojoval poněkud akrobatičtějším způsobem. Čili jsem trénoval gymnastiku, a bylo to skvělé.
Jaké bylo natáčení scén v exteriérech v Clevelandu? Pomáhá vám realita při hraní?
Vždycky můžete využít něco reálného, ať už jste v ateliérech nebo v Clevelandu.
Napadlo vás někdy, že by se natáčení tohoto filmu mohl zúčastnit Robert Redford?
Ne. Věděl jsem, že lidé ze studia Marvel jsou schopni sehnat dobré herce. Když jsem se sešel s Russoovými, a oni zrovna začínali přemýšlet o tom, koho by do které role mohli obsadit, zmínili pro roli Pierce i Redforda.
Přesto nemohli ani uvěřit tomu, že ho tenhle film skutečně zaujal. A stejně tak jsem tomu nemohl uvěřit ani já. Pak se to prostě nějak seběhlo. Bylo to naprosto nečekané překvapení.
Měl jste příležitost si s Redfordem promluvit?
Snažil jsem se mu dávat najevo respekt a učit se tím, že ho sleduji při práci. Setkání s někým takovým je vždycky napjaté – je to nakonec živoucí legenda. Ale on je navíc úžasný člověk, ohromně profesionální, skvělý a nesmírně milý. Uměl své dialogy, nesnažil se na sebe strhávat pozornost. Když jsme natáčeli společnou scénu, předříkával mi za kamerou své dialogy, přestože byla snad půlnoc. Působil dojmem, jako by točil svůj první film, tak velké bylo jeho nasazení.
Býváte po natočení filmu překvapený tím, jak vypadá výsledný sestřih?
Jistě, někdy člověk přímo žasne. Záleží na tom, jak moc se do toho procesu jako herec zapojujete. Pokud rád sledujete přehrávky, zajímáte se o použité objektivy a jste zvědavý, jak se který záběr zrovna natáčí, pak výsledek tak velkým překvapením není. Ale pokud se uzavřete do své herecké bubliny, tak se může stát, že vidíte výsledný produkt a říkáte si něco jako: „Vida, asi jsem v tomhle filmu vážně hrál.“
Jak si bratři Russoovi rozdělují během natáčení povinnosti? Soustředí se každý z nich na něco jiného?
Ne, jejich zájmy jsou víceméně rovnoměrně vyvážené. Nikdy nenastává situace, kdy byste měli pocit, že jeden z nich dělá jednu věc a druhý se věnuje něčemu docela jinému.
Jak si představujete ideální budoucnost své postavy?
Moc mě bavilo natáčení historické části prvního filmu. Měl jsem rád herce, kteří představovali členy mého týmu, a říkal jsem si, že by se na základě jejich dobrodružství nejspíš dala vyprávět spousta zajímavých příběhů. Ale v zásadě jsem rád za cokoliv, pokud má postava prožije něco zajímavého.