Článek
Autoři scénáře Marek Leščák a Martin Šulík si za ústřední hrdinku vybrali Ostravu - město plné silných chlapů a silné nezaměstnanosti, žen oddaných i nedobrovolně nezávislých na mužích, kteří ještě včera nosili domů v peněženkách klid a pocit bezpečí. Město, kde spolu zcela přirozeně žijí lidé několika národností.
Čtyři chlapi, na které autoři zaměřili hlavní pozornost, právě přišli o práci: zároveň s vraty fabriky se zavřely i dveře černých limuzín, do nichž pod širokými rameny ochranky nasedli muži z managementu. Vědomi si faktu, že bez goril by nejspíš zdrávi neodjeli, prchli před vztekem chlapů, vyrostlých v přesvědčení, že jejich práce a tudíž i oni jsou nepostradatelní. Opak se ukázal pravdou, ale vzdát se a odebrat do beznadějných a ponižujících front na úřadu práce, je pro tuhle čtveřici stejně nepřijatelné jako ženská nevěra. To už je lepší se zadlužit, odkoupit od fabriky "svoje" auto a zkusit to na vlastní pěst se všemi riziky, jež přináší podnikání i povahové a charakterové odlišnosti čtyř mušketýrů této doby.
Poctivý film
Sluneční stát je film poctivý jako lidská dřina. Nesází na spekulace, nemíří pod pás v citech ani v humoru, jeho postavy jsou lidé dostatečně zajímaví na to, aby se stali filmovými hrdiny, k nimž si diváci mohou vytvořit vztah, ale současně tak obyčejní, že jim jejich myšlení i počínání lze snadno uvěřit. Obraz jejich života je přirozeně tragikomický, v sociální rovině tvůrci navzdory nalinkované situaci netlačí na pilu, většina dění vychází z roviny vztahové. Jisté výhrady lze mít k poněkud rozpačitému závěru, který tak úplně z logiky předchozího děje neplyne, spíš působí jako přece jen poněkud násilně vystavěná konstrukce v situaci, která v životě nekončí, ale ve filmu zkrátka nějak skončit musí.
Legrace to navzdory označení komedie moc velká není - ale co už je tak v životě opravdu velká legrace. A tak brilantní nápad jako v již jmenované komedii Do naha! se přece jen neurodil. Sluneční stát vyloudí na tváři spíš úsměv nad nezlomností a zvláštním druhem životního optimismu, který z těch čtyř (a nejen z nich) sálá, i když slovy říkají něco docela jiného. Někdy zajiskří sžíravou satirou, jindy odlehčí v podstatě tragickou situaci přesným fórkem, třeba když Anna Šišková řekne starostlivě Igorovi Barešovi - svému exmanželovi a otci jejich dítěte: "Měl by ses oženit, ten kluk potřebuje mámu".
Dobré obsazení
Herecky Šulík film obsadil dobře a docela odvážně: představitelé hlavních postav nepatří k mediálně nejprovařenější špičce, ale nejsou to ani herci neznámí. Igor Bareš, Oldřich Navrátil, Luboš Kostelný a Ivan Martinka jsou především výborně složený tým - každý je úplně jiný, ale společně tvoří celek, pevně spojený mušketýrským přátelstvím navzdory tomu, že jeden je striktní katolík, druhý chronický záletník, třetí až psychopatický problémista, čtvrtý vyléčený alkoholik - a to jsou jen některé z jejich charakteristik. Výborná je Petra Špalková, která naprosto přirozeně a působivě ztělesnila typ ženy sice takzvaně pořádné, která už má ale všeho dost a nejvíc chlapa, co nosí domů nepoměrně víc problémů než peněz. I ostatní herečky - Anna Šišková, Anna Cónová a Lucie Žáčková zvládly své role velmi dobře.
Obrazově Sluneční stát "sedí" přesně v Ostravě, ale kamera Martina Štrby ji nikterak příliš nevystrkuje do popředí. Tvoří z ní atmosféru, kulisu situacím a vztahům tak, že jistá předurčenost lidského osudu prostředím, v němž člověk žije, je patrná, ale není tím jediným určujícím, vždy je tu ještě dost prostoru pro charakter a povahu.
Sluneční stát, ČR 2005
Režie: Martin Šulík, Scénář: Marek Leščák a Martin Šulík, Hrají: Igor Bareš, Oldřich Navrátil, Luboš Kostelný a Ivan Martinka, Petra Špalková,Anna Šišková, Anna Cónová, Lucie Žáčková a další.