Článek
Tvrdili jste, že se na nové desce od česko-moravských hudebních kořenů nepatrně odkloníte. V čem ten odklon tkví?
Odklon je možná velice silné slovo. Předeslali jsme, že budeme trochu experimentovat. Nějaké velké věci se s lidovou písničkou v podstatě dělat nedají, je to křehká záležitost a je třeba se k ní chovat obezřetně a opatrně. Jakékoli kroky, o nichž tvrdíme, že budou razantní, jsou dány tím, že se k písničce snažíme nějak postavit. Chtěli jsme se nechat ovlivnit nám známou hudbou Irska, Balkánu, Polska nebo východními folklóry. Experiment tkví v technice hraní a využití nejrůznějších nástrojů a zvuků jiných kultur.
Myslíte, že je to vůči bytostně českým nebo moravským písničkám fér?
Záleží na úhlu pohledu. Když se dnes někdo zabývá českou nebo moravskou písničkou a chce ji mít v původní verzi, stejně se neubrání skutečnosti, že ji hraje o několik desítek let později, než vznikla. K písničkám je třeba přistupovat s láskou, ale zároveň si uvědomuji, že žijeme v téhle době. Vyvíjejí se stejně jako lidé, to se nedá zastavit. Pak přichází otázka vkusu i zkušeností.
Existují ve vašem repertoáru písničky, které mají více verzí a hrajete je jinak před českými diváky a jinak v zahraničí, kam často jezdíte?
U některých skladeb máme určité modifikace, které se nám líbí. Spíš je to taková legrace. Na nové desce je ale například písnička Zločin, která existuje ve třech verzích. Hostem v ní je irský zpěvák Iarla O'Lionaird, jeden z nejlepších reprezentantů tradičního irského zpěvu. Na desce je verze, kterou zpíváme Iarla a já. Nahrané jsou však také verze pouze s jeho zpěvem, který je v galštině, a s mým. Chtěli bychom je později také nabídnout posluchačům.
Jak jste přišli k britskému producentovi Benu Mandelsonovi?
Mohli jsme si vybírat z několika producentů a Ben byl šťastná volba. Změnil náš způsob práce k lepšímu. Díky němu jsme pochopili, že je třeba získat si od nahrávání desky odstup. Pokud ho člověk nemá, je nekritický. S Benem jsme nahráli materiál v Čechách ve skvělém studiu Sono a on ho pak vzal a smíchal v Londýně. Tím ten odstup vznikl. Navíc jsme mohli dělat s člověkem, který je lepší než my. To se vždycky něčemu přiučíte.
Na desce s vámi spolupracoval i japonský hráč na bubny taiko a flétnu šakuhači Joji Hirota.
Momentálně žije v USA a ve světě world music je velmi uznávaný. Hostuje ve dvou písničkách. Ve čtyřech písničkách zpívá náš pravidelný host Lenka Dusilová.
Platí stále, že se nechcete pouštět do psaní vlastních písniček a sázíte jen na ty folklórní?
V podstatě to už není pravda. Odjakživa jsme byli jako muzikanti zvyklí dělat vlastní písničky a máme tvůrčí přetlak. Plní se nám šuplíky a původní nápady se už dostávají i na desku. Lidové písničky doplňujeme o různé přídavné melodie, které jsou naše. Původní jsou také veškeré speciály.
Co je speciál?
To je mezihra původně určená k tomu, aby se mohl zpěvák napít nebo podívat po děvčatech. Je to především koncertní pomůcka.
Ve kterých písničkách na nové desce jsou vaše původní nápady?
Například v již zmíněném Zločinu, v Katuši a v písničkách Na Vsetíně páni a Zvečera jasno.
Všech čtrnáct písní na albu pochází ze sbírek Františka Bartoše a Františka Sušila. O jaké sbírky jde?
Sušilova sbírka moravských národních písní je největší svého druhu u nás. Bartošova sbírka je druhá největší. Řekl bych, že se obě z jedné třetiny kryjí. Oba sbírali podobné písničky a několik verzí jedné najdeme v obou spisech. Podle mě dělali strašně důležitou činnost. Jejich sbírky jsou takové klenotnice.
Jakým způsobem jsou tam písničky zaznamenány?
Každá sbírka to má jinak. V Sušilově sbírce jsou třeba písničky v několika verzích a zachyceny jsou v základním notovém záznamu melodie. Pokud je chce člověk nějak upravovat, je to obrovské dobrodružství, jelikož to lze udělat v podstatě jakkoli. Pocházejí z různých období dějin. České písničky jsou většinou z období baroka. Na zámcích se tehdy hrála barokní hudba, kterou zpravidla provozovali hudebně vzdělaní lidé. Na Moravě taková vzdělanost nebyla a na zámcích namísto učitelů hudby hráli třeba cikáni. Díky různým etnickým vpádům, které přes Moravu šly, přicházelo mnoho vlivů a ty písničky jsou proto velmi různorodé a zajímavé.
Jak jste k těm sbírkám přišli?
Začínali jsme je shánět přes známé a v antikvariátech. Později jsme zjistili, že si písničky z nich nacházejí cestu k nám. Lidé nám začali posílat zpěvníky a upozorňovali nás na to, kde můžeme sehnat další. Já i Karel Holas dnes máme doma obsáhlé sbírky písniček, z nichž se dá čerpat takřka donekonečna.
