Článek
V Itálii Frantová slaví úspěch se svojí hrou Moje pražské jaro, kterou v roce 2008 uvedla s velkým ohlasem rovněž v Praze a v Brně. Líčí v ní mimo jiné životní osudy své a Jiřího Pelikána, jejího zesnulého manžela.
Hru Hvězda stříbrného plátna na motivy slavného filmu Billyho Wildera Sunset Boulevard napsal a také režíruje Jiří Pokorný, známý z brněnského Ha-Divadla. Líčí osud stárnoucí herečky Normy Desmondové z éry němého filmu, jejíž svět se zhroutil s příchodem zvuku.
O hře řekla: „Je to spíše drama, stejně jako filmová předloha. Osobní drama herečky, velmi slavné v němém filmu, ale s nástupem zvuku už nemohla točit. Jen touží vrátit se znovu před kameru, žije ve svém vysněném světě. Nevím, jestli film vznikal podle skutečnosti, ale podobné trauma prožívala spousta herců.
Jde o překrásnou roli, velice výrazově bohatou. A to, co mě s ní pojí, je překážka v řeči. Ona nedokázala hrát s příchodem zvuku, já jsem zase po odchodu z Československa do Itálie nebyla schopna hrát v mluveném filmu, protože jsem neuměla jediné slovo italsky. Začínala jsem naprosto od začátku. Rozdíl je v tom, že mně se to povedlo, Normě se to nepovedlo.
Ale Wilderův film ani brněnská inscenace nejsou příběhem jedné osoby, nýbrž celé generace. Bylo hodně herců a hereček, kterým vzal zvukový film práci, a bylo i hodně umělců, kteří emigrovali a problém jazyka buď vůbec nedokázali, nebo jen stěží dokázali překonat.“