Článek
Než jste dostal roli, měl jste představu o tom, co šéfredaktor dělá?
Ne, nikdy jsem se s žádným šéfredaktorem nesetkal. I teď vím jen to, co mi nabídl scénář: že si šéfredaktor musí vytvořit tým, rozdělit práci, kontrolovat a udávat tón, prostě se stará jako každý jiný šéf o to, aby podřízení makali.
A jaký je váš šéfredaktor?
Je o hodně starší než jeho podřízení. Má k nim trochu otcovský vztah a těší se u nich přirozené autoritě, snad má i jakýsi šarm. A protože je takový rozvážný, solidní a distingovaný, tak tiše doufám, že se na něj provalí nějaká aféra, nějaká lidská slabost.
Už se něco rýsuje?
No, ke konci natočené třináctidílné série se objeví na scéně herečka a je vidět, že panu šéfredaktorovi není neznámá...
Jste šéfredaktorem seriózních novin, nebo bulváru?
Vysoce seriózního deníku s přílohou, kde investigativní novináři řeší formou třinácti uzavřených příběhů jednotlivé kauzy, jako je vražda známého výtvarníka nebo euthanasie, a kromě toho se v seriálu rozvíjejí příběhy vztahů mezi redaktory. Je tam i humor.
Televizní seriály jsou fenoménem, který dnes silně ovlivňuje diváky. Sledujete seriály, nebo při nich vypínáte televizi?
Seriály nejsou nic nového pod sluncem. Největším seriálovým hitem byly už příběhy tisíce a jedné noci, které vyprávěla Šeherezáda, aby si zachránila život. Já jsem vždycky rád četl sáhodlouhé romány, třeba od Balzaka nebo Jiráska, kde jsem mohl hrdiny dlouhodobě sledovat v mnoha vztazích a příbězích.
Rozdíl je v tom, že když takový román čtu, tak si jednotlivé "díly" načasuju podle své chuti, což u seriálu nejde. Ten mě naopak vždycky "vyvede na věž" a utne příběh v nejzajímavějším okamžiku, což je samozřejmě principem všech seriálů, ale mně to vadí. Ovšem obecně proti seriálům nic nemám, jestliže jsou o něčem. Ať už v divadle nebo před obrazovkou dávám přednost příběhům.
Jaký je váš osobní vztah k novinám a novinářské profesi?
Vysoce kladný. Ráno se probouzím a těším se, že si ještě v pyžamu půjdu koupit noviny. A čtu jich hned několik. Noviny mě formují, i když se tomu třeba bráním, nicméně se neubráním. A jestli noviny lžou nebo mluví pravdu, to už si musím přebrat sám.
Chtěl byste být novinářem?
A víte že ano? Docela by mě to bavilo. Dnešní novináři mají volnost, přístup k informacím, možnost pohybovat se po celém světě. Samozřejmě to s sebou nese i nebezpečí a riziko. Chovám dnes k novinářské profesi velkou úctu. Nemluvím samozřejmě o bulváru, nelíbí se mi, když noviny lžou, ale o seriózních médiích. Skláním se před novináři působícími v oblastech válečných konfliktů, před lidmi jako je Jaromír Štětina, Petra Procházková, Libor Dvořák, Martin Jazairi.
A co k divadelním kritikům?
Kritiky čtu a byl bych hloupý, kdybych to nedělal, anebo říkal, že to nedělám. Ostatně ti, kteří tvrdí, že kritiky nikdy nečtou, tak většinou stejně nemluví pravdu.