Hlavní obsah

Bobby McFerrin vnímá temnotu, a proto klade důraz na radost

Novinky, Alex Švamberk

Jednou z největších hvězd letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava je fenomenální americký nejen jazzový zpěvák Bobby McFerrin, autor hitu Don´t Worry Be Happy. Stál u renesance zpěvu bez hudebního doprovodu a posunul hranice možností lidského hlasu. Jeho koncerty jsou fascinujícím zážitkem nejen hudbením, ale i sociálním, kdy s ním zpívá publikum a zažívá pocit sounáležitosti. V Ostravě se představí pod širým nebem.

Článek

Vaše hudba je radostná. Vidíte taky temné stránky života na zemi a temné stránky mysli?

Přirozeně že vidím a cítím temnotu. To je důvod, proč je tak důležité si pamatovat radost a navzájem si pomáhat dosáhnout radosti pomocí hudby.

Zvažujete, že byste ve své tvorbě byl méně abstraktní a více politický, když jsou ve svět pořád války a chudoba?

To doopravdy ne. Dokážu pochopit, proč to některé umělce to táhne k tomu, aby se nějakým konkrétním způsobem pokoušeli odvrátit války, nespravedlnost a chudobu. Ale když já myslím na velká témata, na stav lidstva, na skutečné utrpění, dovádí mne to na místa za hranicemi slov, do oblasti čisté modlitby a zaostření se na radost, na společenství, na zázraky světa a na zvuk.

Nemáte pocit, že hudba stagnuje a je stále více komerčněji zaměřená a slouží pořád víc jen zábavě?

Někdy mě napadají podobné myšlenky. Ale pak mi nějaké dítě zahraje něco, co jsem nikdy neslyšel, nebo vidím mladé lidi tančící na ulici, a já si uvědomím, že hudba má stále hluboký vliv na naše duše.

Je pro vás hudba druhem náboženství nebo spirituality?

Rozhodně ano, zpěv je ta nejlepší modlitba, kterou znám. Když lidé společně zpívají, jsou neuvěřitelně silní.

Jak se bude lišit vaše vystoupení na festivalu Colours of Ostrava od pražského koncertu?

Kdekoli vystupuji, pokouším se vyvolat v posluchačích pocit radosti a svobody, který mám, když zpívám. Nejlepší způsob, který znám, je zpívat s nimi a mít v repertoáru sólové skladby, kde jim mohu ukázat, jak skvělé okamžiky mohou nastat, když to zpackám. Oba tyto prvky byly součástí pražského koncertu a budou i součástí vystoupení na Colours of Ostrava.

Jsou tu však také značné rozdíly. Když jsem naposled byl v Praze, tak jsem spojoval sólovou vokální improvizaci se sborovou hudbou z mého alba VOCAbuLarieS. Tentokrát s sebou budu mít vokální trio WeBe3. Po úspěchu Don´t Worry Be Happy, jsem chtěl, aby můj hlas dokázal to, o čem jsem v ní zpíval. Založil jsem skupinu Voicestra, která pro mě byla jako rodina, zpívali jsme spolu každý den. A všichni tito tři zpěváci (z WeBe3) byli od počátku součástí Voicestry a pak založili se své vlastní kapely, s nimiž vystupovali. Bude zábava dát publiku možnost vidět, jak společně pracujeme a hrajeme.

Lidský hlas je asi vůbec prvním hudebním nástrojem. Je nějak možné ještě dál rozšířit jeho možnosti a dát mu větší sílu?

Nevím! Vím, že když mě poprvé napadlo zpívat Bachovy etudy, lidé si myslili, že posouvám limity lidského hlasu, ale já si nejsem jist tím, že je to pravda. Zpívat Bachova arpeggia je skvělé cvičení, které vyžaduje velkou přesnost a věnoval značnou pozornost ladění. Pořád to doporučuji mladým zpěvákům. Ale je to silnější než prostá lidová píseň? Ve skutečnosti ne. Ale kdykoli, kdy zpíváme pro druhé, je to silné.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám