Článek
Jasného favorita letošní Berlinale nemá. Soutěžní filmy mají většinou dobrou úroveň, ale velký filmový zážitek předjubilejní ročník, jímž končí současné vedení festivalu, nepřinesl.
K těm, o nichž se mluví jako o možných kandidátech, patří koprodukční snímek Makedonie, Belgie, Slovinska a Francie Bůh existuje, má jméno Petrunia režisérky Teony Strugar Mitevské. Zaujal tím, že jako snad jediný v celé soutěži přináší vedle vážného tématu i humor.
Jeho hrdinkou je mladá žena, která má sice vysokou školu, ale také značnou nadváhu, nulové sebevědomí a žádnou práci. Když je svědkem tradičního náboženského rituálu, při němž kněz vhodí do řeky kříž a místní muži soupeří o to, kdo ho uloví, a komu tedy přinese štěstí, Petrunia z náhlého popudu skočí do vody a kříž ke zděšení celé obce uloví.
Nikdo neví, co s tím. Nelze říct, že ho ukradla, ale podle tradice je nepřípustné, aby ho měla žena. V následujících chvílích dochází k mnoha tragikomickým situacím, z nichž Petrunia vyjde sice bez kříže, který nakonec sama odevzdá, ale s výrazně zvednutým sebevědomím ženy, na kterou si ani policie, ani bigotní sousedé a ortodoxní zástupci církve nepřišli.
„Podstatná je ve filmu otázka, kterou vznese zatčená Petrunia: Což nemám, když jsem žena, právo být šťastná?,“ zdůraznila na tiskové konferenci režisérka Mitevská. „Společnost taková otázka samozřejmě nezmění, ale může vyvolat diskusi.“
„Petrunia je současná žena, proto bylo snadné se s rolí ztotožnit, a myslím, že se v ní ve světě, kde vládnou muži, může poznat mnoho žen,“ dodala herečka Zorica Nusheva.
Šance se dávají i filmu Françoise Ozona Grace a dieu o zneužívání chlapců katolickými kněžími. Je to nejen pro Ozonův nepochybný režisérský talent, ale i proto, že tento skutečný případ ještě není ve Francii uzavřený a ocenění filmu by mu přidalo na medializaci.
Z domácích německých filmů si pak dělá naděje film Nory Fingscheidtové Systemsprenger (Bořič systému) o neschopnosti společnosti postarat se o devítiletou dívku, v níž její těžké trauma vyvolává nesmírnou agresivitu.