Článek
Nyní NS odmítl jejich dovolání, a potvrdil tak verdikty Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze, podle kterých Barákovi nemají na vydání obrazů a dalších předmětů právní nárok. V ministrově sbírce byly například obrazy Zrzavého, Picassa, Špály, Švabinského nebo Alše.
Nejvyšší soud rozhodl v prosinci v uzavřeném řízení a v úterý usnesení zveřejnil v internetové databázi. Důvodem zamítavých verdiktů obecných soudů a nyní i Nejvyššího soudu je skutečnost, že vydání se neúspěšně podle restitučních zákonů domáhal už sám Barák. Soudy v takových případech již znovu o věci nerozhodují podle jiných norem, například podle občanského zákoníku.
Barák vedl československé ministerstvo vnitra v letech 1953 až 1961. Byl milovníkem umění a za tu dobu nashromáždil rozsáhlou kolekci sahající od orientálních předmětů až k moderní malířské tvorbě, část sbírky tvořila díla v duchu socialistického realismu. V roce 1962 se stal obětí vnitrostranických čistek a byl odsouzen za sabotáž. Vedle trestu vězení soud rozhodl i o propadnutí majetku včetně sbírky umění.
Barákova sbírka původně čítala téměř 130 obrazů od Špály, Filly, Zrzavého, Slavíčka, Kubišty, Švabinského, Čapka, Alše či Picassa. Všechna díla již nejsou v Národní galerii, která v roce 2006 uvedla, že vlastní asi 40 děl z Barákovy kolekce. Další díla skončila v Galerii hlavního města Prahy, Uměleckoprůmyslovém muzeu a Náprstkově muzeu. Část předmětů muzea umění vrátila Barákovým potomkům bez soudu. Rozhodnutí NS hovoří o 90 předmětech, aniž by je výslovně jmenovalo.
Barák byl propuštěn z vězení již v roce 1968, kdy trest zrušilo vojenské kolegium Nejvyššího soudu. Ještě za totality i po pádu komunismu se Barák neúspěšně dožadoval odškodnění v podobě vydání zabavených věcí či finanční satisfakce.
Ke klenotům Barákovy sbírky patřila například Červená Kleopatra Jana Zrzavého. Údajně mu ji prodal sám Zrzavý v roce 1958. Další svá díla mu prý daroval za vyřízení dekretu na byt. Národní galerie v minulosti uvedla, že některé obrazy Barák nakupoval z reprezentačního fondu ministerstva vnitra. Politik vlastnil také jedno Picassovo plátno. Těsně před domovní prohlídkou se mu podařilo plátno odvézt do domu své matky v Blansku a ukrýt ho za trámem na půdě. Ale i tam Státní bezpečnost nakonec dílo našla.
Podle historiků byl Barák rozporuplnou osobností. Nepodílel se sice na justičních vraždách z počátku 50. let, už za jeho působení ve funkci ministra vnitra však byli například odsouzeni k smrti spolupracovníci bratří Mašínů. Podepsal i rozkaz k únosu bývalého předsedy sociální demokracie a ministra obchodu Bohumila Laušmana z Rakouska. Laušman pak skončil ve vězení, kde zemřel.