Článek
Dnes třiadvacetiletá zpěvačka si po něm užívala tři roky slávy. Při tom prý hodně přemýšlela nad tím, jakou podobu novince i sobě dá: zda se stane dospělou ženou, nebo zůstane rebelující punkerkou na kolečkových bruslích s culíky a vykulenými kukadly.
V tomto týdnu vydaná kolekce The Best Damn Thing přináší kompromis. Avril zpívá, jako by právě pod dohledem vzteklého školníka s pásovým oparem vyškobrtala z vrat základní školy. Provokuje telecím hlasem a má tendenci vysmívat se zapeklitým životním situacím. Současně ale vyhlíží jako dospělá holka, která o životě leccos ví a k mládí se vrací jen tak z hecu. Od začátku do konce alba ten rozpor nevyřeší.
Pop s pubertálním punkem
Zvuk kolekce je také kompromisem - mezi důstojným popem a pubertálním punkem. Avril to pořád umí rošťácky rozbalit. Dokáže to v úvodní Girlfriend i třech následujících písničkách. Potom se ale její přístup zlomí. V baladách When You're Gone, Innocence či Keep Holding On, známé z filmu Eragon, je noblesní a zkušená zpěvačka, z jejíhož projevu vyzařuje síla. Projevila ji i v textech: jsou oslavou života člověka, který našel štěstí v partnerovi a vše kolem mu připadá pozitivní.
Na albu se podílelo několik producentů a zvukařů, mimo jiné Deryck Whibley, zpěvák kapely Sum 41 a zpěvaččin přítel. Práce s řádkou spolupracovníků měla přínos v tom, že je album technicky dotažené, zmíněné kompromisy mají suverénní instrumentální, aranžérský i zvukový kabátec a ve výsledku působí svěže.
Ruku na srdce: očekávat od Avril opuštění v minulosti úspěšných výrazových vzorců by bylo naivní. Tím spíš, když se jí, jak je slyšet, riskovat nechtělo.
Avril Lavigne: The Best Damn Thing Sony BMG, 40:27