Hlavní obsah

Apocalyptica ztrácí osobitost, nachází písně

Když v šestadevadesátém roce hrála finská Apocalyptica na cella písničky Metalliky, bylo to příjemné osvěžení tápající evropské rockové scény. Postupně se do zvuku kapely přidal zpěv hostujících osobností, pak bicí, až to dospělo k novinkovému počinu Worlds Collide.

Apocalyptica ztrácí osobitost, nachází písně

Co měla Apocalyptica dělat? Nemohla více než deset let přehrávat na cella, nástroje s krásným provokativním zvukem, písničky amerických thrashmetalových bardů. Nemohla ani vystačit s předělávkami kousků jiných hudebních kumpánů, stejně tak s vcelku nevýraznými vlastními kompozicemi, které stály na pomezí metalu a klasiky.

Částečně se tedy vzdala klasického hudebního pohledu na věc i lásky ke zvuku cell a jednou nohou vkročila do dvora rockového mainstreamu. Znějí v něm přirozeně cella, ovšem aranžérsky vychází z tradičního písničkového modelu.

Ve skladbě Helden, což je německy zpívaná předělávka Bowieho a Enovy písně Heroes, hostuje kytarista Richard Z. Kruspe z Rammstein. Vokál v té skladbě patří Tillu Lindemannovi z téhož tělesa. Zpívá těžce, intonačně trochu nejistě, nicméně osobitě. Podobně se k písni I'm Not Jesus postavil Corey Taylor, znamenitý vokalista skupin Slipknot a Stone Sour. S Lindemannem, Adamem Gontierem z kapely Three Days Grace a Cristinou Scabbiou z Lacuna Coil se spolu postarali o čtyři vrcholy desky.

Zastínili tak zbylé instrumentální "vycpávky", neboť "jejich" kompozice mají pro Apocalyptiku nový rozměr a dokladují, že se je schopna ucházet o přízeň širšího spektra posluchačů. Worlds Collide je deska, která by mohla v kariéře Apocalyptiky znamenat zásadní zlom. Pohříchu se nabízí otázka, zda je to pro vyprofilovanou kapelu dobré. Ztrácí totiž osobitost a hrne se do míst, kde je dlouhatánská fronta. Nepříjemné resumé.

Apocalyptica: Worlds Collide Sony BMG, 48:18

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků