Hlavní obsah

Ivo Mathé: Je dobře, že Český lev už není jen pro filmy

Právo, Věra Míšková

Už v sobotu večer se rozzáří světla pražského Rudolfina a v sále, kde většinou znějí tóny, se budou udělovat výroční ceny České filmové a televizní akademie (ČFTA) Český lev za tvorbu roku 2017. Prezident ČFTA Ivo Mathé k tomu poskytl Právu, které je mediálním partnerem Českého lva, rozhovor.

Foto: Petr Horník, Právo

Prezident České filmové a televizní akademie Ivo Mathé

Článek

Udílení cen Český lev organizuje již čtvrtým rokem sama Česká a televizní akademie. Změnilo se něco v samé podstatě filmových cen?

Nebyl důvod, význam ani udílení Českých lvů nebylo přechodem od VAC na Českou filmovou a televizní akademii přerušeno. Pořád jsem přesvědčen, že tato výborná myšlenka z počátku 90. let by se nikdy nebyla uskutečnila bez Petra Vachlera ani bez filmařů, kteří na jejím počátku stáli. Karel Kachyňa, František Vláčil, Theodor Pištěk či Miroslav Ondříček, tedy velcí představitelé české kinematografie, ji tehdy zaštítili a díky tomu jsme stanuli na počátku něčeho velmi záslužného, co má smysl dodnes.

Má to smysl, i když se hodně mluví a píše o tom, že česká kinematografie je na tom jako celek kvalitativně čím dál hůř?

Naopak! Myslím si, že i kdyby ta kvalita byla ještě výrazně nižší, než je (a já nejsem přesvědčen, že je zvlášť chabá), potřebovali bychom Českého lva ještě víc. Poměřování kvality nemůže být závislé na momentální situaci! Navíc dnes už neoceňujeme jen hranou tvorbu ani pouze klasická kinematografická díla, která mají premiéry v kinech. České lvy udělujeme i za dokumenty bez ohledu na to, jestli začínají cestu za diváky v kinech nebo v televizi. A třetím rokem už i za televizní tvorbu, která je někdy kvalitnější než filmy, které startují v kinech. Oceňování audiovizuální tvorby je tedy celistvé bez ohledu na to, jakou cestou jde k divákům. To považuji za velmi důležité.

Členy akademie jsou jednak laureáti Českých lvů a jednak ti, kteří se jejími členy stali na návrh ostatních. O udělení Českých lvů jich ale hlasuje jen zhruba polovina – není to málo, nesvědčí to o nezájmu o obor?

V současné době má akademie 297 členů, a to, že v prvním kole jich hlasovalo 146, považuji za obrovský úspěch! Penzum těch filmů je opravdu veliké, přesně je to 51 titulů, z nichž zhruba polovička jsou dokumenty a tři filmy jsou animované. To už je zapotřebí hodně času, aby to člověk zvládl! Jsem vlastně rád, že nehlasuje třeba 80 nebo 90 procent, protože bych nemohl věřit, že na to všichni měli čas a skutečně poctivě filmy zhlédli. A ještě je třeba odečíst ty, kteří mají v daném roce své filmy v soutěži, a proto nehlasují. A protože český filmový rybník není tak velký, je jich každoročně hodně.

Prostor Rudolfina, který nahradil Lucernu, je majestátní, krásný, ale zejména zpočátku se potýkal především s kvalitou zvuku – akustika je tu „stavěná“ především na hudbu. Jak jste to řešili?

Zvukový problém se týká hlavně lidí v sále a pro ně především předtočených příspěvků. Když někdo mluví na pódiu, je to v pořádku a televizní přenos je v pořádku také. Jsem přesvědčen, že Rudolfinum je nenahraditelné. Řada akademiků navrhovala jiné prostory, s ostatními členy prezídia jsme je prošli, vyzkoušeli, promysleli jsme to, ale vždy jsme se k Rudolfinu vrátili. Přesto, že je tu i problém malé kapacity. Kdyby všichni akademici, nominovaní a samozřejmě i pozvaní zástupci sponzorů opravdu přišli a přišli v páru, nevejdeme se tam. Ale to se asi nikdy nestane. Exteriér budovy, který nabízí výborné využití pro příchody hostů, krása a majestátnost interiéru, to vše nevýhody vynahrazuje.

V posledních letech se vyrovnal i poměr mezi zábavnou show pro televizní obrazovku a důstojným vyhlášením cen, což byla hlavní kritika „vachlerovských“ Českých lvů…

Ano, to byl za Petra Vachlera asi největší problém, protože večer až příliš sklouzával do estrády. Dnes má svou úroveň, a pokud se udrží rozumná stopáž, což je velmi důležité, televizní diváci se nenudí. Nemusí se smát každé tři minuty, ale jsou tam i chvíle zábavné a celý ten večer přibližuje svět filmu, který je divákům vlastní, protože jsou jeho součástí. Jen ta rozumná stopáž je někdy hodně velkou zkouškou pro oceněné, protože někteří tam přijdou s přáním vyjevit svůj umělecký osud nebo zážitek z posledního díla, zapomenou, že mluví k půl miliónu diváků a ztratí pojem o čase. Samozřejmě o tom s nominovanými mluvíme, ale v některých případech to není nic platné, emoce mohou být silnější.

Je sledovanost přenosu ovlivněna diváckou úspěšností nominovaných filmů?

To se říci nedá, sledovanost mnohem víc záleží na tom, co zrovna vysílají ostatní televize, a v sobotu večer je boj o diváky největší.

Nejaktuálnější články o udělování cen Český lev najdete zde.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám