Článek
V roce 2002 jste získala Českého lva za film Divoké včely, letos jste nominovaná za Bábu z ledu. Spolupráce s Bohdanem Slámou vám velmi svědčí, co říkáte?
Ano, přiznávám, že mě tato spolupráce baví i těší a jsem vždy zvědavá, co Bohdan vymyslí a napíše. Kdyby se mi ale jeho scénáře nelíbily, neměla bych problém říct mu Ne.
Prý jste zpočátku doufala, že téma otužování z filmu odezní. Nejenže neodeznělo z filmu, ale začlenilo se i do vašeho skutečného života. Stále navštěvujete otužilecký klub Ľadové Medvede v Bratislavě?
Ano, bratislavské Ľadové Medvede jsou mí kamarádi a kamarádky a jsou to senzační lidé. Ale střídám to. V Praze navštěvuji Klub otužilců v Braníku, který s námi na Bábě aktivně spolupracoval. Nejradši plavu s úžasnou Boženkou. To je ta krásná a svěží 88letá paní, která si zahrála v našem filmu.
Váš muž u otužování zůstal?
Ano, je dokonce poctivější sportovec než já. Nevynechá ani jeden týden, dokonce několikrát plaval i přes Dunaj, to je velký zážitek a je to i dost nebezpečné. Já někdy kvůli pracovním povinnostem nestíhám. Ale snažím se, protože je to vynikající relax.
Zuzana Kronerová
V jednom rozhovoru Bohdan Sláma uvedl, že jste otužováním doslova omládla. Cítíte se tak?
Nesmíte Bohdanovi všechno věřit, je to vynikající fabulátor. Ale každý kompliment v mém věku potěší...
Otužování má prý blahodárné účinky na zdraví. Pozorujete na sobě tyto benefity?
Určitě. Hlavně ten první rok jsem ani jednou neonemocněla chřipkou ani nachlazením. Je to zázračný sport a velmi demokratický. Může ho dělat každý člověk, bez ohledu na věk. Od 0 do 100 roků. Škoda, že jsem s tím nezačala dřív.
Jaký je Bohdan Sláma režisér?
Temperamentní a velmi náročný. To první znamená, že vás klidně nahlas zkritizuje před celým filmovým štábem a to druhé, že herci nic neodpustí. To je ale z mého pohledu velmi dobře. Jednotlivé scény zkouší a natáčí tolikrát, dokud není spokojený. Mám ráda náročné režiséry. A co se týče té kritiky, je to vzájemné škádlení se. Když se máme rádi a jsme kamarádi, baví nás dobírat si jeden druhého. Humor pomáhá, při práci i v životě.
Ve zmíněných Divokých včelách hráli i Tatiana Vilhelmová a Marek Daniel, na Českého lva rovněž nominovaní za Bábu z ledu. Je s kolegy, s nimiž se před kamerou nepotkáváte poprvé, snazší spolupráce?
A kromě nich jsou nominovaní i Petra Špalková, se kterou mám též blízký vztah, a i Václav Neužil, který mi hrál syna už potřetí. Spolupráce s kolegy, se kterými si rozumíme a jsme takzvaně na jedné vlnové délce, je samozřejmě lehčí a radostná. Natáčení s těmito čtyřmi kamarády bylo jedním slovem skvělé. Velmi se těším, že se s nimi už brzy uvidím na Českém lvu.
Ve filmu je mnoho tragikomických momentů. Je vám tento styl humoru blízký?
Ano, mým nejoblíbenějším žánrem je tragikomedie, ať už hraji filmovou, nebo divadelní roli. Tragikomické jsou i postavy ve všech filmech Bohdana Slámy. Konečně, i v životě je to tak, že můžete prožívat vážné až tragické situace a nechtěně anebo (ne)šťastnou náhodou se v nich může objevit humor anebo trapnost. A naopak, do radostných a šťastných chvil se může vloudit trapnost anebo dojetí a smutek.
Zuzana Krónerová ve filmu Bába z ledu.
Pojďme k vaší roli. Hana je žena, která se přizpůsobuje svým synům, dá se říct, že jim ‚slouží‘. Tuto situaci lze často vypozorovat i ve skutečném životě. Čím si to vysvětlujete?
Hlavně my ženy a matky to máme v genetické výbavě. Péče o druhé, o rodinu, děti, až sebeobětování je pro nás normální, nemůžeme jinak. Nemyslíme na sebe, a když se některá z nás vzepře a prosadí si svou vlastní představu o životě, máme tendenci považovat ji za egoistku. Ale myslím si, že se to týká spíš nás, starších ročníků.
Dá se říct, že Hana může posloužit jako inspirace pro ženy, které také spíš přežívají, než by svůj život plnohodnotně žily?
Ano, jsem o tom hluboce přesvědčená. Dokonce jsem se dozvěděla přímo od lidí, kteří viděli náš film, že jim tento příběh pomohl osvobodit se, anebo přinejmenším pro ně byl inspirací. To mě velmi potěšilo. A nebyly to reakce jen od žen, ale i od mužů, a nejen těch starších. Znamená to pro mě, že natočit tento film mělo smysl.
V jiném filmu, v Domácí péči Slávka Horáka, jste naopak hrála jakousi koučku, která se snažila vysvětlit hlavní hrdince, aby nemyslela jen na ostatní, ale hlavně na sebe. Který z těchto dvou postojů je vám bližší?
Mentálním nastavením jsem spíš altruistka. Ale moudří lidé i moudré knihy hovoří, že by tyto dva postoje měly být v rovnováze. Aby člověk mohl pomáhat jiným, musí mít rád i sám sebe a neubližovat si. I Hana z Báby z ledu i hlavní hrdinka filmu Domácí péče nemyslely na sebe vůbec, a to bylo špatně. Ještě že se na břehu Vltavy objevil Broňa v podání skvělého Pavla Nového.
Zuzana Kronerová si v Bábě z ledu zahrála s Pavlem Novým. I on je za svůj výkon nominovaný na Českého lva.
Jedním z témat filmu jsou mezigenerační vztahy. Je podle vás důležité toto téma ve filmové tvorbě akcentovat?
Jednoznačně ano. Žijeme totiž bohužel v době, která vyznává individualizmus a jevy jako sounáležitost, solidarita a soucit se z našeho života vytrácí, čest výjimkám v podobě výjimečných lidí, kteří tento trend vyvažují. Úcta k šedinám je už též anachronismem. Určitě to souvisí s krizí rodiny a vztahů v ní. V minulosti spolu v jedné domácnosti žilo několik generací. Na Slovensku například ještě existují, především na dědinách, vícegenerační domácnosti. Je to dobré i pro prarodiče, i pro jejich vnoučata. Mohou se navzájem obohatit.
Bába z ledu byla promítána i na festivalu Tribeca v New Yorku. Jak tamní publikum na film reagovalo?
Měli jsme i s režisérem Slámou velkou radost z reakcí newyorského publika. Diváci se bavili, reagovali velmi živě a spontánně, byli jsme velmi příjemně překvapení. A po promítání jsme měli perfektní diskuzi. Newyorčani kladli mnoho otázek, všechno je zajímalo. Byl to perfektní pocit, že jsme na Tribece zabodovali. A konečně, i porota náš film ocenila cenou za nejlepší scénář.