Kafkův Zámek přečetl v patnácti letech. "Byla to nejpodivuhodnější kniha, co jsem do tehdejší doby poznal. Od té chvíle se k jeho knihám vracím znovu a znovu," dodal. "Kafkovo dílo je skvělé, má univerzální hodnotu. Chápu, že je zakotveno ve středoevropské kultuře, ale sdílím svůj zájem se čtenáři na celém světě. Nevnímal jsem ho jako poselství střední Evropy, ale jako by Kafka napsal knihu přímo pro mě. Promiňte," řekl.

Na dotaz Práva, zda je možné, aby se lidstvo zbavilo násilí, o němž v knihách tak často píše, odpověděl: "Je mojí nadějí, že se tak stane. Je to důvod, proč to dělám. Každá kniha je moje vlastní prohlášení. A můj příběh je vlastně mým poselstvím pro čtenáře." "Rád čtu historické knihy a zrovna v té době jsem četl o Adolfu Eichmannovi," řekl na další dotaz, proč ve snech svých hrdinů zprostředkoval setkání s mužem provádějícím holocaust.

"Zapůsobila na mě jeho zpověď. Holocaust je tragickou zkušeností, na kterou bychom měli myslet stále. Bohužel tragédie tohoto typu se v dějinách už několikrát opakovaly." Murakami dnes nic nepíše, i když o dalším literárním příběhu právě uvažuje. Nyní učí na univerzitě na Havaji. "Studentům je kolem osmnácti a já zjišťuji, že takový je věk mých čtenářů. I když já stárnu, jejich věk se moc nemění. Proto s nimi rád diskutuji. I s vámi rád mluvím," řekl autor, jehož knihy byly sice přeloženy do 39 jazyků, ale včera se přiznal, že je na první tiskové konferenci v životě.

Za nejlepší knihu považuje Dostojevského román Bratři Karamazovi. Na dotaz týkající se počtu sebevražd v jeho románu Norské dřevo odpověděl: "Několik přátel spáchalo sebevraždu a bylo to přičítáno vlivu mého románu. Moje odpověď je rozhodnutí dál psát. Román je fikce. Na začátku jsem se rozhodl, že v něm bude vystupovat šest postav, z nichž tři spáchají sebevraždu. Nevěděl jsem, kdo to bude, to se ukázalo až při psaní. V Japonsku je sebevraždě připisován jiný význam. Spáchat harakiri je považováno za krásu."