Jste vlastně přímo u pramene vyhlašování výsledků. Jakým způsobem je hvězdy přijímají?

Naprostá většina oceněných si toho váží, protože Slavíka vnímají jako ocenění od svých posluchačů. Vždyť někdo kvůli nim vzal mobil do ruky a poslal esemesku. To už opravdu ten člověk musí mít ke svému oblíbenému zpěvákovi nějaký vztah! Někteří se to třeba i snaží na pódiu nějak udržet na uzdě, ale jsou v tom často skryté velké emoce. A kdo to nejvíc prožívá? Určitě vždycky Lucie Bílá, to je takové jedno velké srdce na dlani.

Jak ovlivňuje Českého slavíka Mattoni SuperStar, která je taky o emocích?

Jistěže má velký vliv, i když na rozbor vlivu tohoto jevu máme ještě čas. Je to přece hlasování o popularitě a hvězdy SuperStar jsou ve chvíli svého vítězství nesmírně populární. Jenže opravdová popularita je něco, co se nebuduje jen půl roku. Právě souběžně s letošním ročníkem probíhá třetí ročník SuperStar.

Myslíte, že někdo z účastníků soutěže může ovlivnit i výsledky letošního Českého slavíka Mattoni?

Teoreticky ano. Proti pravidlům by to nebylo. Ale pravděpodobnost je poměrně malá. V době, kdy se budou udílet Slavíci, ještě nebude vítěz znám, takže v té době ještě nebude probíhat ta obrovská mediální vlna, kterou pamatujeme z předchozích let. To by se v něm musela objevit opravdu výjimečná osobnost.

Stane se, že se ve výsledcích objeví něco neobvyklého a nečekaného?

Třeba loni se stali Skokanem roku v kategorii skupin Votchi, které zná jen málokdo. Ano, volali mi kolem toho novináři a čekali, že budu ten výsledek bránit. Já jsem jim říkal: Jestli si myslíte, že to bylo nespravedlivě, rozcupujte je. Jestli si myslíte, že tam nemají být, tak je nešetřete.

Ale jinak se Skokani roku jako cena ujali, že?

My jsme s rozdělením Skokana roku do všech tří hlavních kategorií přišli proto, že chceme zviditelňovat nová jména. Představovat lidem, kteří se populární hudbou zabývají jen okrajově, třeba jen jako televizní diváci, nové talenty, perspektivní osobnosti. Pak už je jen na nich, jestli budou schopni svou pozici dále zúročit nebo jestli zapadnou.

Když už jsme se zmínili, že někteří umělci jsou populární dlouho nebo naopak jen krátkou dobu, měli bychom si také připomenout, že je tu řada těch, kdo lidi před léty bavili, ale dnes už jsou na okraji hudebního byznysu nebo v něm už vůbec nejsou. Snad i oni by si zasloužili dík za to, že se dlouhá léta lidem doslova rozdávali. U nás to moc v módě není, ale ve světě se jim za to děkuje veřejně. Proto vznikají při podobných anketách různé Síně nebo Dvorany slávy.

Máte pravdu, tady ta úcta moc není.

Nechci rozebírat proč, protože těch důvodů je hodně. Ale uvažovali jsme několikrát, že bychom mohli vytvořit něco jako Slavičí voliéru, kam by vstupovali všichni, kdo vyhráli alespoň jednou slavičí zlato. Nebo i ti, kdo se umístili několikrát na druhém nebo třetím místě. Víte, mně v českém showbyznysu hodně vadí určitá netolerance. Takové to "všichni přede mnou stáli za houby".

Přitom třeba už jenom to, že umělce předchozí generace odmítají, napomohlo k jejich vlastní profilaci. Mladí umělci se často seberealizují na základě negace.

Padlo tu jméno Lucie Bílé. Ta už taky moderovala udílení cen, tuším, že Andělů. Nenapadlo vás z ní udělat taky modrátorku Českého slavíka Mattoni?

Já vím, byla tehdy výborná. Uvažovali jsme o tom, ale pak jsme od té myšlenky ustoupili, protože je tu víc než jen pravděpodobnost, že vyhraje některou cenu. A představa, že si cenu uděluje sama sobě? Ne, to by nebyl dobrý nápad. Ale myslím, že jsme letos nevybrali špatně. Miloš Pokorný a Roman Ondráček jsou vtipní lidé a tak věřím, že se lidé při slavnostním rozdílení Slavíků 9. prosince ve Státní opeře Praha i doma u televizí budou dobře bavit.

Když se podíváte zpět na ročníky, které pořádala agentura Musica Bohemica, najdete mezi nimi nějaký výjimečný?

Určitě bylo pár ročníků, které byly důležité a výjimečné. Třeba ten první v obnovené historii z roku 1996. Bylo hodně těch, kteří pochybovali, že taková anketa má ještě smysl, a tvrdili, že nikdo hlasovat nebude. A k úžasu všech tehdy přišlo 137 tisíc hlasů, což tehdy bylo daleko nejvíc v historii.

Další roky to pak ještě překonaly. Důležitý byl taky rok 1999, kdy se naším partnerem stala minerální voda Mattoni, která je s českou hudbou v mnoha různých podobách úzce spojena. A pak to byl určitě ročník 2002, kdy jsme začali poprvé hlasovat pomocí SMS. Vzpomínám si na to napětí a jak všem spadl kámen ze srdce, když jsme zjistili, že to opravdu funguje. Samozřejmě mám pocit, že nejlepší a nejvýjimečnější bude právě ten ročník, v němž se teď až do 30.listopadu na internetu nebo pomocí SMS hlasuje.

Chcete-li také hlasovat v anketě Český slavík Mattoni 2006, navštivte pro pravidla stránku www.ceskyslavikmattoni.cz nebo hlasujte rovnou na internetové stránce slavik.seznam.cz.