Knižní předlohu k filmu napsala Lauren Weisbergová, která jako mladičká dívka nastoupila místo asistentky šéfredaktorky časopisu Vogue. Dámy nepochybně stejně mocné a nejspíš stejně nesnesitelné, jako je filmová Miranda (Streepová), jejíž jediný úsměv nad předváděnou kolekcí znamená pro návrháře závratný úspěch, zatímco lehké našpulení úst rovná se palci dolů.

Film tedy vychází ze skutečnosti víc, než by se u komedie tohoto typu zdálo. Přesto se nelze zbavit dojmu, že Ďábel nosí Pradu je pohádka. Děj se totiž logicky točí především kolem příběhu oné mladé asistentky Andrey (Anna Hathawayová), která plna ideálů o své novinářské budoucnosti získává práci "pro kterou by milióny dívek vraždily". Prožít a přežít rok po boku nesnesitelně panovačné a bezohledné workoholičky Mirandy totiž znamená otevřít si dveře do každých novin, každého časopisu.

Snadné to není, zvlášť když Andrea přichází k pohovoru ve vytahaném svetru ze sekáče a s pevným přesvědčením, že k tomu, aby mohla svou práci plnit, se nemusí oblékat u Calvina Kleina, jehož jméno jí ostatně říká stejně málo jako Gabbana. Stačí, že je chytrá a pracovitá. Nicméně jen smysl pro černý humor kdesi na personálním, odkud tuhle myš k šéfové poslali, způsobil, že Andrea vůbec stojí před Mirandou, kterou náhle osvítí nápad, že chytrá a pracovitá by opravdu mohlo znamenat víc než hubená a luxusně oblečená.

Andreu přijme a od toho okamžiku už sledujeme pouze poněkud kýčovitou proměnu myšky v krásku, které se sice časem v hadřících zalíbí, ale jejíž srdce novinářky s jinými ambicemi než donést, obstarat, zařídit je jen dočasně ukryto pod modelem od Versaceho. A samozřejmě nechybí ani velmi průhledný příběh její lásky. V tomto případě je ale naštěstí úplně jedno, jestli se člověk dívá na "true story" nebo na pohádku. Film Ďábel nosí Pradu má totiž docela jiné kvality než vlastní děj a jsou toho druhu, že stojí za to se do kina vypravit.

Především pro skutečně skvostnou Streepovou, kterou by člověk chtěl vidět na plátně vlastně mnohem víc, než Popelčin příběh umožňoval. Kdykoli se však objeví, působí čirou radost každým gestem, každým slovem. Pronáší je zásadně tichým hlasem, který jako švihnutí dopadá na každého, kdo je nablízku - s jedinou výjimkou hlavního módního návrháře Nigela, kterého hraje rovněž báječně Stanley Tucci.

Jako Andrein rádce je něžně krutý, jako Mirandin oblíbenec i podřízený prostě neodolatelný, což souvisí s další předností filmu - je totiž především v dialozích skutečně vtipný oním chytrým humorem, při němž zároveň lehounce mrazí (nejde přece o život, jen někdy o důstojnost a vždycky o strašlivé sumy peněz). Pěkný pohled je i na Annu Hathawayovou (Deník princezny, Zkrocená hora), která sice hereckých kvalit Streepové a Tucciho nedosahuje, ale s rolí se vyrovnala se ctí a rozhodně umí ona i ostatní dívky skvěle nosit všechny ty báječné hadry. Což je další důvod, proč jít do kina - takovou módní přehlídku člověk hned tak neuvidí, a režisér David Frankel (Sex ve městě) se ve světě módy pohybuje se suverénní jistotou.

Ďábel nosí Pradu, USA, 2006 Režie: David Frankel, scénář: Aline Brosh Kenna, kamera: Florian Ballhaus, hrají: Meryl Streepová, Anna Hathawayová, Stanley Tucci.