Článek
V první části hry jsou po celou dobu na pódiu dvě postavy Husáka ztvárněné Marinem Prevendarčíkem a Jánem Gallovičem, které se vzájemně doplňují a svůj životní příběh prožívají společně: mladý právník z první republiky a zanícený komunista, který organizoval Slovenské národní povstání a potom seděl ve vězení za Tisa i za Gottwalda, Zápotockého a Novotného.
Ve druhé monodramatické části hraje Husáka-prezidenta Emil Horváth. Na konci vyznívá Husák především jako smutný a osamělý muž. Scénu dotváří řečnický pult s komunistickou hvězdou a pracovní stůl. Pochod dětí v pionýrských krojích, které se několikrát objeví na jevišti a zpívají budovatelské písně, působí někdy až hrozivě. "Je tvůj otec ve straně?" ptá se Husák chlapce, kterému podepisuje knížku. Chlapec kroutí hlavou, že ne. "Tak mu řekni, ať vstoupí," dodá prezident.
V následující scéně z normalizace už dítě oznamuje, že otec je členem strany. Husák mluví střídavě česky i slovensky, ale oba jazyky se mu pletou a dělá v nich chyby. V závěru se dívá na své novoroční projevy, v nichž se mění jen kravata a stárnoucí obličej. Slova jsou téměř stejná. "Nesuďte mě podle toho, co jsem udělal, ale podle toho, čemu jsem zabránil," loučí se zlomený starý muž před kulisou typických socialistických paneláků a odchází do tmy. Na konci zazní budovatelská píseň a diváci chtě nechtě tleskají v rytmu písně. Připomíná to spartakiádu.
V. Klimáček: Dr. Gustáv Husák, Režie M. Čičvák, dramaturgie M. Kubran, scéna T. Ciller, kostýmy M. Havran, videoprojekce P. Kerekeš a M. Šulík, masky J. Steiner, hrají E. Horváth, J. Gallovič, M. Prevendarčík a Detský spevácky zbor SRo pod vedením A. Kokša, akordeón V. Majer. Premiéra 23. října v Divadle Aréna, Bratislava