Během několika let sesbírala vyprávění lidí, kteří se s jejím manželem setkali, spolupracovali s ním či pro něho dělali nějakou práci. Na legendárního zpěváka a kytaristu, který se po rozpadu Beatles v roce 1970 stal mírovým aktivistou a hudebně spolupracoval především se svou manželkou, vzpomínají například James Brown, Mick Jagger z Rolling Stones, Pete Townshend z The Who, Carlos Santana i spisovatel a novinář Norman Mailer, který v jednořádkovém prohlášení napsal: "Přišli jsme o génia ducha."

David Geffen, majitel stejnojmenné gramofonové společnosti, píše o 8. prosinci 1980, dni, kdy byl Lennon v New Yorku před hotelem zavražděn Markem Chapmanem. "Nerad mluvím o tom večeru, kdy byl John zabit. Když mi kdosi poprvé zavolal, abych šel do nemocnice za Yoko, protože John byl postřelen, považoval jsem to za hloupý vtip. Když jsem konečně pochopil, že je to krutá pravda, šel jsem do nemocnice a zůstal s Yoko. Lékař chtěl, abych řekl Yoko, že John umřel, ale já to nedokázal. Prosil jsem ho, aby jí to řekl on."

Zajímavé jsou vzpomínky fotografů, kteří Lennona provázeli na cestách. Bob Gruen například poskytl několik hudebníkových snímků a dopsal k nim legendy o tom, jak vznikly. Problémem milé publikace, která dává čtenáři k dispozici i neznámé příběhy z Lennonova života, je překlad Jana Brázdy.

Pracoval jistě tak, aby se co nejvíce přiblížil originálnímu textu, ovšem pozapomněl respektovat češtinu. Překlad je toporný, jak koneckonců vyplývá i z výše uvedené ukázky, některé pasáže se dokonce kvůli tomu špatně čtou a v knize je řada nejen pravopisných, ale i faktografických chyb. Fotografická část knihy by si zasloužila kvalitnější tisk, neboť některé snímky jsou vzácné, navíc vyfocené špičkovými fotografy.