Film Rytíři nebes vznikl na motivy skutečných událostí a vypráví o tzv. Lafayette Escadrille, což byla francouzská letecká eskadra na počátku první světové války, ve které létali nad Evropou američtí dobrovolníci, (přičemž Amerika jako taková v tu dobu ještě neválčila).

Rytíři nebes jsou zajímaví svým vznikem. Žádné studio nechtělo tento film finančně podpořit, takže producent Dean Devlin (Den nezávislosti, Godzilla) musel sehnat peníze sám, a to za významné pomoci mladého multimilionáře Davida Ellisona (syna Larryho Ellisona, zakladatele společnosti Oracle). Jistě není náhoda, že byl David následně obsazen do jedné z hlavních rolí filmu, který vznikal v podstatě jako nezávislá produkce.

Tomu odpovídalo i obsazení herců (hlavní hrdina je "ten, co hrál syna padoucha ve Spider-Manovi", jediný další známější herec je Jean Reno jako drsný velitel s dobrým srdcem) a režisér: šestašedesátiletý Tony Bill, který zatím režíroval převážně pro televizi a poslední (zcela neznámý) film pro kina natočil před 13 lety!

Není divu, že s těmito lidmi před kamerou a za kamerou jsem se na jejich záměr "natočit letecký historický velkofilm pro dnešního diváka" díval poněkud skepticky, v čemž mě utvrzoval i nic-moc trailer. Výsledný film mě ale celkem příjemně překvapil.

Především: I když film tvrdí, že vznikl na motivy skutečných událostí, nesmíte mu to moc věřit, a především nesmíte očekávat žádnou reálnou psychologickou sondu do života tehdejších vojenských pilotů. Jde spíš o podívanou, která by se chtěla stylem přiblížit Pearl Harboru nebo Top Gunu a ve které veškerá psychologie funguje tím úplně nejjednodušším způsobem (mám trauma - nemůžu trefit nepřítele - překonám trauma - trefím nepřítele - obětuji se - někdo jiný tím získá trauma a nemůže trefit nepřítele atd...).

Zdůrazňuji ale, že toto je zcela legitimní přístup, že se mi Pearl Harbor líbil, že od každého filmu neočekávám psychologickou hloubku a že mi občas stačí krásní letci a jejich lásky, širokoúhlé záběry a tklivé smyčce na soundtracku.

Letecké scény v Rytířích nebes jsou velice dobré. Většina jich je počítačová, ale vypadají realisticky, akčně a přitom "přehledně" (většinou při nich víte, co se zrovna děje a kdo je kdo). Bohužel, i když je jich ve filmu dobrá půlhodina, je to žalostně málo.

Rytíři nebes totiž mají SKORO DVĚ A PŮL HODINY!

Nevzpomínám si, kdy naposled jsem měl takový problém s délkou filmu. Kdyby byl tento film o hodinu kratší (a zůstalo v něm stejné množství leteckých scén), možná bych z nich byl skutečně nadšený. V jeho současné podobě ale musíte mezi 30 minutami akce vydržet dvě hodiny psychologie, chlapského přátelství, vznikající lásky atd... Nic z toho není natočeno vyloženě špatně, ale nic z toho není natočeno vyloženě dobře a když to máte sledovat dvě hodiny, strašlivě to degraduje zážitek z celého filmu, který mi jinak byl ve své naivitě celkem sympatický a při některých scénách jsem se vyloženě tetelil blahem (například na konci jsem si říkal "Teď by bylo supr, kdyby toho padoucha zabil tak, že by..." - a hlavní hrdina přesně to udělal!).

Ale díky dlouhé stopáži (a téměř výhradně díky ní!) se kvalita celého filmu propadá ze slušného skóre až někam těsně nad průměr, pro někoho možná i pod něj. Škoda. Opravdu je mi to celkem líto.

Stormbreaker

Trochu podobné jako s Rytiří nebes je to s filmem Stormbreaker (také vznikal v podstatě "nezávisle", mimo velká studia), ve kterém uvidíme špionážní dobrodružství čtrnáctiletého Alexe Ridera, který se stane tajným agentem. Jeho strýček (Ewan McGregor) totiž byl taky tajným agentem a když zemře, vyjde najevo, že Alexe vlastně celý jeho život nenápadně trénoval, aby se mohl stát jeho nástupcem.

Problém Stormbreakeru je v tom, že tvůrci neměli úplně jasno, jestli natáčejí Spy Kids nebo Jamese Bonda.

V některých elementech je Stormbreaker jako pro nejmenší školáky: Nikdo v něm nezemře žádnou drasticky znázorněnou smrtí, skoro se v něm nestřílí, ani na okamžik vám nepřipadá, že by se hlavní hrdina ocitl v nebezpečí. Navíc některé vtípky (byť mě pobavily) jsou spíš jako ze Spy Kids, než z bondovky. Ale proč ne, Spy Kids byli fajn. (Nebo "Spy Kids byly fajn"? Toť gramatický oříšek.)

V rozporu s naivní roztomilou hravostí jsou ovšem scény, ve kterých se tvůrci snaží být seriózní a Alex v nich například řeší traumata způsobená smrtí své rodiny. Tyto scény jsou úplně zbytečné, vůbec nefungují a je jich ve filmu nepříjemně mnoho.

Stormbreaker se mi jako recenzentovi poměrně líbil, ale musel jsem si neustále pokládat otázku "Pro koho tenhle film je?". Pokud by měl být (podle věku hlavního hrdiny) pro čtrnáctileté, je to úplně zbytečný film, protože čtrnáctiletí dávno koukají na "pravé" bondovky a infantilním humorem Spy Kids pohrdají. I výrazně mladší děti jsou dnes podle mého názoru zvyklé na akčnější podívanou a neocení "oldskool" (rozuměj: "dost nudnou") akci ve Stormbreakerovi. Pokud jste viděli nedávný celovečerní remake Thunderbirds, Stormbreaker je něco podobného: Má v sobě odlesk příjemného naivního retra, ale moc podařený není a hlavně není jasné, kdo by se na něj vlastně měl koukat.

P.S: Ewan McGregor je ve filmu jen pár desítek sekund! Ne abyste do kina chodili jen kvůli němu...

Candy

Nejlepším filmem týdne je bez debaty Australské drama Candy, o kterém je nejméně co psát. Je to pohled na život dvou mladých lidí (Heath Ledger a Abbie Cornishová), jejichž lásku (a skoro i samotný život) totálně zničí závislost na heroinu. Je to dobře natočený film s výbornými hereckými výkony (škoda, že skvělý Geoffrey Rush v něm má poměrně malou roli), který je velmi působivý. Pro útlocitnější povahy možná až moc, protože některé scény jsou až příliš naturalistické a nekoná se žádné "humorné odlehčování" jako v Trainspottingu.

Filmů o drogových závislostech ovšem existuje spousta. Pravda, akčních detektivek a brutálních hororů taky existuje spousta, ale u nich mohou tvůrci přicházet každý rok s lepšími a lepšími triky a většími a většími explozemi. Natočit další film o drogové závislosti mi připadá trošičku zbytečné, protože už jich existuje celkem dost, které jsou prakticky dokonalé, a Candy dokonalý není (obzvlášť konec se jen tak "rozplyne" do ztracena). Možná je jeho pointa v tom, že dnešní mládež půjde pouze na film s dnešními mladými hvězdami? Pokud ano a pokud tenhle film zachrání aspoň jednoho diváka před závislostí, pak je jeho existence smysluplnější, než Rytíři nebes a Stormbreaker dohromady. Na druhou.

Další premiéry týdne

Neviděl jsem film Modrooká Polly, vyprávějící příběh dvacetileté dívky, čerstvě propuštěné z vězení, která se snaží nepříliš úspěšně začít nový život.

A neviděl jsem ani Zimní vílu, což je několik let stará česká televizní pohádka, která se teď dostává do kin. Co má tohle znamenat?

Ve zkratce...

"Matka všech filmových trailerů".

Pár přehledných obrazových důkazů některých populárních filmových chyb.

Jak by dopadl filmový Pán prstenů, kdyby ho natáčel George Lucas?

Wesley Snipes je sice upírobijec, ale na daňový úřad je krátký. Byl na něj včera vystaven zatykač za daňové podvody ve výši 12 milionů dolarů. Není známo, kde se Snipes nachází, ale před rokem se pokusil přicestovat do Jihoafrické republiky s falešným pasem!