Hlavní obsah

Muž, který vnímal svět jako stín nitra

Právo, František Cinger

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Mezi filozofy pomíjené veřejně po řadu desetiletí patří i Ladislav Klíma (1878-1928), muž, z jehož v mnohém svérázných názorů čerpala řada umělců. Nejhlasitěji se k němu hlásil Bohumil Hrabal. Jeho dopisy z let 1905 až 1928 uspořádala a poznámkami opatřila Erika Abrams, znalkyně jeho díla, Američanka žijící v Paříži, a jako druhý svazek šestidílných spisů ho před časem vydalo s názvem Hominibus - Lidem nakladatelství Torst.

Článek

"Jinak - nejsem filosof teoretický, ale praktický; chci žít a být, a ne něco říct a učit," svěřil se Klíma Miloši Srbovi. "Dnešním lidem schází ovšem pojem ,praktického filozofa‘; kde kdo ušklíbne se nad posledními řádky: ,čistý filosof, který je nejasný, neví co chce a co myslí!‘" Blízká mu byla charakteristika neustálé pochybnosti, hledání nových odpovědí na měnící se otázky, které provázejí lidstvo od chvíle, kdy první evangelisté napsali Kristovo vyznání: "Jsem ten, který jsem."

K němu se hlásil metafyzický myslitel, považující vůli za základní prvek světa a lidské existence. "Jak se mně vede? Vcelku neměnně; já se neměním, a vnější příhody jsou jen otrocké stíny nitra," napsal Marii Böhlerové, jedné z řady přítelkyň, jimž se mj. přiznával k nedostatku, v němž žít bylo jeho vlastní rozhodnutí. Hodně dopisů psal příteli Antonínu Pavlovi, publicistovi a úředníku Státního pozemkového úřadu.

Podobně upřímný byl i k sociologovi a filozofu Emanuelu Chalupnému. "Jsem teď bez haléře, beze slušného oděvu, bez útulku, bez přátel a známých..." svěřil se mu ve válečném roce 1915. Emanuelu Fryntovi napsal: "In summa charakterizoval jsem si Čecha již před léty čtyřmi základními rysy: 1.) Čech je čilejší, jasnější Němec 2.) karakterově nepevnější, protože duševně rozmanitější a bohatší Němec 3.) Vyznačuje jej odpoutaná, emfatická jakási vehemence a 4.) ,bemáckᑠplebejská neomalenost," odpověděl Ladislav Klíma Chalupnému v roce 1907 poté, co mu on poslal svůj Úvod do sociologie.

"Tyto vlastnosti jsou na Češích i zevně viditelny, a nutno tedy přiznat, že český národ má svůj svérázný karakter. Ovšem nevystupují tak ostře, jako např. národní zvláštnosti Itala nebo Angličana, - ale to dokazuje jen, že Čech není dosud ustálen, že je chaotický, že je v počátcích... Ale karakter zde jest, základ pro stavbu položen, - budoucnost ať pracuje k tomu, aby se karakter ten nejen vykrystalizoval, ale i zušlechtil..."

Malý prostor nenabízí dostatek možností rozebrat Klímovy úvahy týkající se smyslu života, povahy a nutnosti trestů apod. Je však určitě podnětem k přemýšlení o lidském osudu.

Ladislav Klíma: Sebrané spisy II, Hominibus Torst 2006

Reklama

Výběr článků

Načítám