V těchto dnech vychází vaše první kniha nazvaná Amerika bez iluzí. Předpokládám, že odráží zápisky z vašeho působení stálého zpravodaje Českého rozhlasu v USA?

Spojuji v ní reportáže, poznámky a fejetony z prvních pěti let po teroristických útocích proti USA z 11. září, kdy jsem měl jedinečnou příležitost poznat tam běžný život Američanů až do letošního jara. Byla to léta pošokové terapie, v nichž rozpolcení Američané znovu zvolili svého válečného prezidenta Bushe a v rámci protiteroristických opatření se přou o omezování občanských svobod.

Je to doba nabitá událostmi a konflikty.

Kniha není přímo o politice, je vyprávěním příběhů obyčejných Američanů na prahu 21. století včetně příslušníků jednotlivých etnik. Třeba o Hispáncích přicházejících po miliónech z jihu nebo o nově příchozích Afroameričanech, jejichž příliv do země nyní daleko převyšuje počty z let otrokářství. Snažím se také poodhalit tajuplný život v čínských čtvrtích San Franciska a New Yorku.

Mým klukovským snem bylo poznat současnost indiánů. Snažil jsem se rozpoznat, že nežijí jen z kasin a většinou v chudobě, rozlišit mezi kmeny, které investují do vyspělých technologií, a těmi, které upadají v pouštích jihozápadu. Našel jsem také poslední indiánské kodéry z 2. světové války.

Bylo složité navázat kontakty?

Zúročil jsem mnohé z těch, které jsem získal už v 90. letech, kdy jsem studoval žurnalistiku v Columbii na Missourské univerzitě a s pomocí profesorů a studentů sjezdil většinu amerických států. Pomáhali mi diplomaté a Čechoameričané, a tak jsem našel i nepopsané kapitoly z historie našich krajanů, zejména těch, kteří prošli největší vřavou 2. světové války a jejichž příběhy dosud nikdo nezaznamenal. V srdci mi zůstane městečko Praha v Texasu, kde na obyvatele připadlo asi nejvíc válečných obětí v Americe. Z nejnovější doby je to příběh českých komunit Kolín a Libuš v Louisianě, jejichž obyvatelé dost utrpěli loňským hurikánem Katrina.