Tipy Františka Černého, kytaristy a zpěváka Čechomoru

Čtu: Hodně jsem četl na vojně, celou jsem ji pročetl, díky tomu mám v literatuře docela přehled. Poslední dobou se zajímám o zpěvníky, o to, jakým způsobem kde vznikala hudba. Nedávno jsem si četl studie o Leoši Janáčkovi. Doma mám velikou knihovnu, kde mám naskládané věci, které si chci přečíst. Budoval jsem ji od revoluce, jsou tam knížky, které předtím nevyšly nebo jsem je nestihl přečíst.

Poslouchám: Ruské kapely. Před natáčením filmu Rok ďábla jsme se o nich bavili s režisérem Petrem Zelenkou. Má je strašně rád. On poslouchá spíš punk, já world music. Před tímhle ruským obdobím jsem měl období irské. V budoucnu se chystám na skandinávskou hudbu.

Viděl jsem: Na měsíčním světovém turné kus Itálie, kousek Ameriky, Ruska a Německa. Nejméně se mi líbila Amerika, nejvíce Rusko. Na každém kroku je tam nějaká novinka. Jak velká je to země, tak velký je údiv i úzkost.

Stanley Clarke: 1, 2, To The Bass

Fenomenální baskytarista Stanley Clarke na novém albu 1, 2 , To The Bass opět prokazuje svoje hráčské mistrovství i obdivuhodnou šíři záběru. Přestože baskytara je především doprovodný nástroj, ani živá Touch, kde si musel vystačit sám, nepůsobí ploše.

Clarke však nechtěl prezentovat pouze své hráčské schopnosti. I skladbám, kde si musel vystačit sám, dal strukturu, protože neukazoval jen hbité prsty, ale také využil nejmodernější techniky, která mu umožnila rozšířit zvukové spektrum a nahradit další muzikanty. To však neznamená, že by si Clarke nepřizval hvězdné hosty, mezi nimiž se objevuje kytarista Joe Satriani, houslista Dr. L. Subramaniam anebo Zappovi partneři - hráč na klávesy George Duke a bubeník Vinnie Colaiuta.

Albu však chybí jednotící linie. Působí, jako by Clarke chtěl dokázat, že zvládne stejně době elektrický jazz jako rock, hip hop a funky, ale také barové líbivé písně s přeslazenými smyčci.

Epic I Sony Music Bonton 65:05

Jana Volfová: Českých dějin hrátky ošidné

Dvaapadesát portrétů legendárních osobností, od Věstonické venuše po historické, od králů a zasloužilých mužů, jako Jiří z Poděbrad, český novinář Václav Matěj Kramerius, až po půvabnou a statečnou Elišku Junkovou, vítězku automobilové Velké ceny Německa v roce 1927. Navýsost poučená středoškolská profesorka dějepisu vypráví příběhy české historie, prodchnuta úctou k odvaze, svobodě a ke službě nadosobnímu zájmu. Osobní rys úvah a poznámek vyslovovaných jakoby na okraj dějů propůjčuje knize půvab, který dokazuje, že historie není věc suchopárná.

Academia, ilustrace Lidmila Lojková, 266 stran