Článek
Výstava fotografií Valerije Plotnikova "26 let bez Vladimíra Vysockého" je ve druhém patře pražské Staroměstské radnice otevřena do 25. října. Valerij Plotnikov nepřivezl do Prahy jen různé tváře legendárního herce a zpěváka, ale celou jednu epochu. Přes Vysockého, jeho přátele a spolupracovníky přináší výstava důležitou zprávu o kulturním podhoubí šedesátých a sedmdesátých let v Rusku.
Často jde o skutečně dějinné záběry. Měkké světlo, příšeří, snímek opticky rozdělený rohovým domem ve dví: takový je portrét Michaila Baryšnikova za bílé noci v Leningradu, těsně před jeho odchodem do emigrace. Podobně osudový je i portrét uměleckého ředitele Divadla Na Tagance (Vysockého domovské scény) Jurije Ljubimova, také těsně před odchodem do vynucené emigrace.
Dvě ruce fotografa, jako tušení nejasné osudové síly, se vznášejí v horní polovině tohoto širokoúhlého snímku. Najdeme tu portrét Vysockého milenky a matky jeho jediné dcery (uhádnete?), básníka a nobelisty Josifa Brodského, režiséra Andreje Tarkovského a dalších. Právě v této místnosti bude bohužel českému divákovi nejvíce scházet kvalitní doprovodný materiál, bez nějž tu v některých případech uvidí pouze neznámé tváře.
V dalších dvou místnostech najdeme Vysockého v jeho nejdůležitějších rolích v Divadle Na Tagance, studiové i příležitostné portréty a také reportáž z posledního rozloučení, které se neobešlo bez mohutné účasti truchlících i policie. K nejnovějším snímkům na výstavě patří záběry ze vzpomínkové hry o Vysockém, kterou Ljubimov inscenoval Na Tagance po svém návratu z emigrace na konci osmdesátých let.
Fotografie Valerie Plotnikova patří k těm snímkům, které se nedělají na zakázku, ale z pocitu vyšší povinnosti. V tom je možné vidět určitou podobnost s dokumentem Bohdana Holomíčka z téže doby u nás. Na rozdíl od něj ale Plotnikov představuje klasickou portrétní školu, fotografuje na střední formát, často ve studiu. Ačkoli - podle dlaždic rychle zjistíme, že studiem byla nejednou fotografova kuchyň (jak ostatně autor sám přiznává vystavením dvou variant - oříznuté a neoříznuté - stejného snímku) a na kompozicích vidíme, že ohnisková vzdálenost objektivu leckdy sváděla boj s délkou místnosti.
Právě tyto "nedostatky" spolu s osobní znalostí fotografovaných a také s heroickým rozměrem doby, která šla na dřeň, činí Plotnikovův dokument až bolestně lidský. Křičelli Vysocký tehdy: "Zachraňte naše duše", co máme křičet dnes?
Valerij Plotnikov: 26 let bez Vladimíra Vysockého Praha, Staroměstská radnice, do 26. října