Pracovala jste s těmi nejlepšími režiséry na nejlepších českých komediích několika desetiletí, komediální role přijímáte stále. Jak vidíte snahy dnešních mladých tvůrců o komediální žánr?

Na to se těžko odpovídá. Komedie je jeden z nejtěžších žánrů, a jak se říká, je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Když mám ale dnes příležitost k setkání s tvůrcem, jako je třeba Jiří Strach, nevnímám, že je mladý, ale pouze že je talentovaný. Po komedii mnozí na začátku své profesionální dráhy rádi sáhnou s pocitem, že nejdřív natočí nějakou srandičku, a pak teprve něco vážného. Potíž je v tom, že by to mělo být právě naopak.

Hodně se dnes žehrá na to, že česká komedie není, co bývala. Čím to podle vás je?

Komedie je krásný žánr. Ale legraci si musíte dělat z toho, co si to opravdu zaslouží. Podstatou komedie je odedávna zesměšňování lidských slabostí. A asi jsme těch slabostí už nastřádali tolik, že je těžké se trefit do těch pravých. Moliérů máme málo, ale to je celosvětový problém. A má svou logiku ve společnosti, v níž lidé žijí. Nejde v ní totiž jen o slabosti, ale o věci tak vážné, že dělat si dnes legraci z toho, že někdo je na ženské a někdo zase na chlapy, není dost zajímavé.

Co si myslíte o často nadužívané vulgaritě v dnešních komediích?

To je také obecný problém, a jako takový má počátek jinde než ve filmových komediích. Vulgárnost je zajisté jedna z věcí, které jsou k zesměšnění, ale ona dnes začíná být ve vystupování a jednání lidí, u kterých bychom čekali chování docela jiné. Ale máme zaplaťpánbůh pořád Cimrmana, ten je nám věčným zdrojem. A další zdroje? Jsou samozřejmě ve velkých klasických komediích, grunt zůstává stejný, ale dnes je obklopen příliš velkým množstvím drobností. A zase je to tím, v jakém světě lidé žijí - není snadné rozhodnout, co je pro ně tak nebezpečné, aby tomu nastavili zrcadlo.

Dostáváte cenu na festivalu, kde jste častým hostem. Co pro vás Hrnec smíchu a toto ocenění znamená?

Pokud jde o cenu - ta je vždycky relativní. Znám tolik dobrých herců, kteří mají komediální talent, že ji beru jaksi zástupně. Ale je pravda, že jsem komedií udělala hodně. Mám ten žánr nesmírně ráda jak na divadle, tak ve filmu a v televizi. Někdy je to přitom zvláštní: v Pojišťovně štěstí hraji domácí hospodyni paní Kekulovou a hraju ji ráda, protože takoví lidé jsou doslova kořením života. Ale stejně na tom diváky nejvíc zaujme a pobaví, že si dám citrón do pusy...

Ano, mám komedii nesmírně ráda. A mám ráda i Novoměstský Hrnec smíchu. Vážím si diváků, pro které je to svátek, ale on je to svátek i pro ty komedie. Někdy možná není jejich kolekce taková, jak by si člověk přál, ale jezdím sem dlouho, a ta perla se skoro každý rok objevila.