Ingrid (Pfeifferová) nezemřela ani neopustila dceru Astrid z vlastního rozhodnutí. Svou láskyplně dusivou péči o dítě, jehož talenty a pocit výjimečnosti tvrdošíjně pěstovala a hojně zalévala, dokonce evidentně nehodlala ukončit vůbec nikdy. Její vztah k dceři se rozvíjel do zkázonosného řádění, jedovatého stejně jako krásný, bílý oleandr. Jednoho dne však maminka odešla z domu v poutech: za úkladnou vraždu milence vyfasovala doživotí.

Pro Astrid nastávají těžké časy - domovy mládeže střídají postupně pobyty ve třech pěstounských rodinách, jedné lepší než druhé. A návštěvy kriminálu, odkud matka dál doufá řídit její život, také nejsou moc povzbudivé. Pro patnáctiletou dívku to rozhodně není život, o jakém by snila. Nicméně Astrid se zvolna staví na vlastní nohy, odpoutává od matky, dospívá v samostatnou mladou ženu.

Vynikající herci, scénář již méně

Téma filmu je nosné a slibuje silné drama. Ve scénáři se to ale tak zcela naplnit nepodařilo. Zápletky jsou docela těžko uvěřitelné, z úst jednotlivých postav kolikrát padají omletá moudra a pravdy, jež je velmi obtížné převést do stravitelné podoby. Ku cti představitelek hlavních rolí budiž řečeno, že to dokázaly a povznesly film dost vysoko nad kvality textu. Výkon Pfeifferové je obdivuhodný: dokázala z vykreslené postavy vytěžit maximální sdělnost a dramatičnost.

Skvělá je (opět!) Renée Zellwegerová, která hraje v pořadí druhou pěstounku, poněkud neúspěšnou a hodně hysterickou herečku třetí až páté kategorie - a hraje ji výborně a přesvědčivě. Svůj part dobře zvládla i nejmladší z nich, Alison Lohmanová jako Astrid. Především díky nim je tedy Bílý oleandr filmem, na který se dá dost dobře dívat a možná se i nad lecčím zamyslet.

Bílý oleandr USA/Německo, 2002

Režie: Peter Kosminski, Scénář: Mary Agnes Donoghueová podle novely Janet Fitchové, Kamera: Elliot Davis, Hrají: Michelle Pfeifferová, Renée Zellwegerová, Alison Lohmanová.