Arnošt Goldflam: Pořád o jednom a jiné

/povídky/ Jakoby na okraji Goldflamovy dramatické tvorby sesbírány stylově i tematicky vyhraněné prózy. Ve větší či menší míře existenciální, někdy až fantaskní příběhy vyprávějí o lidech (o nás) packajících se životem, jak umějí nebo neumějí, ve směsi od laskavé či ironické (případně obojí) drobnokresby po horory, které na nás číhají i v obyčejných všedních dnech.

Sefer

Ondřej Vaculík: Jablko přešlé mrazem

Že se tak odřely, když jsem je nosil jenom svátečně, žasl František a zapravoval kapli bot barvou na kůži. Vida, lakýrky. A aktovku. Aktovku také opravím při jednom zapatlaném štětci. Ne, nechám ji životem odřenou. Ucho přidrátované, dobré je to. Košile je čistá dost, žehlit ji nebudu. A plášť? Ne, pršet nebude. Ale vezmu si nějaké jablko. Hrdina František se připravuje na cestu do města, kde potřebuje navštívit úřad (Obnovu památek) a poprosit o opravu střechy venkovského kostela. Ale nepochodí - úřad opravuje "Karlštejny", památky první kategorie, a musí mít "vysokou produktivitu na chlapa".

Když se František vrací domů, přemýšlí, co řekne farářovi: Proč je v člověku vždycky takové nutkání smýknout hněvem na nevinného. Pokořit pokořeného, topit topeného. Hůř! Topící se topí utopence. Vaculíkových šestnáct povídek o "opravách" něčeho i "někoho", ve kterých někdy nepoznáte, jestli se dějí před anebo po r. 1989, je psáno "rodinnou", vaculíkovsky vytříbenou češtinou. Vůbec nejde o nápravu doby, ale o každodenní tápání a usilování, o hledání jakési průměrné lidské slušnosti (i s nutnými prohrami a trapnostmi).

Petrov

Čí je to sen?

Antologie současných frankofonních povídek

Knihovna ve francouzském městě Saint-Quentin pořádá Festival frankofonní novely a povídky, každý rok je vyzváno několik desítek spisovatelů, aby porotě zaslalo dosud nepublikované práce. Vybraní autoři se pak setkávají se čtenáři a z jejich děl je sestaven sborník. Z těch (z let 1996-2000) bylo vybráno třináct textů do antologie současné francouzsky psané povídkové tvorby.

Jejich autory jsou nejen renomovaní, ale i začínající prozaici. Všechny vybrané texty spojuje téma snu: sen jako vstupenka mimo realitu nebo naopak jako vstupenka do reality, sen jako výsledek spaní nebo naopak jako výsledek bdění, sen jako důležitý začátek aktivity nebo naopak jako způsob odpočinku, sen o krajině, o člověku, nebo sen surrealistický, fantaskní...

Vybrali a přeložili studenti francouzštiny z Ústavu románských jazyků a literatur na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Větrné mlýny

Dariusz T.Lebioda: Descartesova lebka

Autorský výbor z poezie (z let 1980-2000) polského básníka, prozaika, literárního i výtvarného kritika D. T. Lebiody (1958), který vydal v Polsku i ve světě více než 40 knih (včetně historických studií a vědeckých monografií). Autor, žijící v Bydgoszczi, kde přednáší polskou literaturu na Vysoké škole pedagogické, patří k nejznámějším představitelům tzv. generace Nových ročníků (autorů narozených v letech 1950-1960).

Básník na konci 20. století je především svědkem událostí: včera otiskly ilustrované týdeníky / fotografie ze záchranné akce / v blackpoolu // zahynuli při ní tři policisté / kteří se vrhli do vzbouřených vln // aby vytáhli z moře muže / který šel na pomoc svému / topícímu se psu // agentury uvedly / že se ten člověk utopil - / ani slovem se nezmínily o tom / jestli se zachránil pes (báseň pes).

Přeložil Libor Martinek. LITERATURE & SCIENCES