Festival po léta sleduje dvojí cíl - předvést to nejlepší z poslední domácí produkce a zároveň pozdvihnout domácí laťku konfrontací s výběrem zahraničních inscenací, přinášejících výrazný a inspirativní divadelní názor. Letošní ročník naplnil spíše první zadání. Inscenace, jako je Platonov je darebák, Teremin, Maškaráda, Jakub a jeho pán, předvedly divadlo postavené na výborných hereckých výkonech.

Totéž lze říci i o zahajovacím slovenském představení Tiso bratislavské Arény, jehož devizou bylo Labudovo sugestivní ztvárnění kontroverzní postavy slovenských dějin, méně pak statický oratorní tvar inscenace. I brněnský Rosmersholm spočíval na kontaktním herectví ústřední dvojice v podání Martina Huby a Kateřiny Holánové, jinak Pitínského inscenace v Plzni utonula v rudě nasvíceném pološeru a poddimenzované intenzitě.

K zážitkům domácího programu patřilo i hravé loutkářské převyprávění Tří mušketýrů plzeňské Alfy a Čekárna souboru Farma v jeskyni. Zahraniční inscenace byly letos v programu méně zastoupené a navíc měly velmi kolísavou úroveň.

Absolutorium zaslouží jen budapešťský soubor Katona József Színház. Inscenace Semeloumezmizelsem volně vychází z Kafkova Procesu, ovšem zatčení a obvinění Josefa K. slouží pouze jako odrazový můstek k obludnému gejzíru manipulaci a vynalézavých krutostí, jež sice rozechvívají kromě divákovy duše i žaludek, ale zároveň výsostnými divadelními prostředky (od scénografie po vynikající herecké výkony) dokonale vypovídají o proměně absurdity a krutosti od dob Franze Kafky k pokleslému, muzikálově pozlátkovému modelu naší přítomnosti.

Proti strhujícímu nasazení maďarských herců byly uhlazené Tři sestry souboru z polské Opole monotónně "operní" a kazašské sovětské retro Back in U. S. S. R. připomínalo rozvernou školní besídku bez vážnějšího rozměru tématu. Letošní ročník se měl nést v duchu motta Hudba v divadle a Divadlo v hudbě, to se však realizovalo spíše jen v rovině doplňkových akcí typu nočních koncertů zpívajících herců či setkání se skladatelskými osobnostmi, jakými jsou Jiří Sternwald, Jan Klusák a Vladimír Franz.

Z hlavního programu se tématu dotýkala v Právu recenzovaná Trojská loď výborné rakouské skupiny Mnozil Brass a nepříliš nápadité koncertování na hudbu Erika Satieho norimberského Papiertheater. Většina dalších akcí, zejména pouliční divadlo a vystoupení na Jižním předměstí, utrpěla letos katastrofálním plánováním, kdy se zásadní představení časově překrývala, zatímco dopoledne zůstávala nezaplněná. Proč tomu tak bylo, zůstává záhadou, ale vyvolalo to rozladění domácích i zahraničních hostů.