Hlavní obsah

Přežije česká vesnice?

Právo, Michal Procházka

Dnešní vesnice může často žehrat na nepřízeň filmařů, kteří raději točí o městě, a ona je povětšinou terčem jadrných komedií. Dokument Sejdeme se v Eurocampu ji zachycuje z jiného konce a podivuhodně přesnou metaforou.

Článek

Na počátku byl hodinový dokumentární film, který Erika Hníková, mladá filmařka a autorka známého snímku Ženy proměny, natáčela pro Českou televizi. Vznikl film, který nás vtahuje do umdlévajícího života jedné obyčejné vesnice Běšiny v Pošumaví. V distribuci je uváděn se starším školním snímkem Hníkové Čtyři kroky dvojpůlka, který natočila o kamarádce, jež se chtěla bláhově stát modelkou.

Všechny všední figurky místních spolků a zájmových kroužků v novém autorčině filmu defilují jako při komediální karikatuře Betléma. Akorát že František šéfuje hasičům, vede velké řeči a nemluví se sokoly, myslivec Mates se straní ostatních a sokol Pavel strká ruce do kapes tepláků a stěžuje si, že dříve vesnice táhla -sportovně řečeno - za jeden provaz.

Jejich mikrovesmír totiž skrývá jeden světoborný i zároveň banální problém: vesnice nemá hospodu, kde by se daly řešit konflikty. Společenství se rozpadá, nový starosta sice nechal z grantů EU postavit nedaleké rekreační středisko Eurocamp s restaurací, jenže tam místní nechodí. Banalita spouští investigativní portrét rozpadající se vesnice, kde bezradně sousedí zcela různé světy jako třeba ambiciózní plány nepříliš otevřeného starosty a skeptických obyvatel.

Nejde ani tak o peníze a možný osobní prospěch, ale o vášně a o to, jaké propadliště a hráze najednou vedou mezi lidmi dříve sice decimovaného, ale sjednoceného společenství. Roztroušeni po zanedbané a vyprázdněné venkovní scenérii svědčí protagonisté o nezadržitelném úpadku kultury vesnice, kterému jako smutně komické figurky vzdorují humorem i neustálým kecáním. A pocitem, že jsou středobodem vesmíru - tak, jak to na vesnici bývá. Ale co bude s jejich Běšinami za pár let?

Sejdeme se v Eurocampu ČR (2006), 58 min. Čtyři kroky dvojpůlka ČR (2000), 19 min. Námět, scénář, režie: Erika Hníková, kamera: Martin Schinabek, zvuk: Petr Šoltys střih: Jakub Hejna

Reklama

Výběr článků

Načítám