Hlavní obsah

Duch Davida Kollera se vznáší nad deskou Prowizoria

Novinky, Stanislav Dvořák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Nejdříve jsem si myslel, že jsem spletl CD a pustil si nějakou zapomenutou desku Davida Kollera. Nespletl. Skupina Prowizorium zní totiž úplně stejně jako Lucie před deseti lety. Pak jsem s překvapením zjistil, že mě to docela baví.

Článek

Prowizorium je mladá česká kapela, která je prezentována jako "melancholický poprock v jasně českém písňovém soundu". Naprosto souhlasím. Je to melancholické, melodické a zní to česky. Složitější je to ovšem se slibovaným "originálním skladatelem, textařem, zpěvákem a kytaristou." Ani jedna ze složek není ani trochu originální. Podobnost s hudbou Davida Kollera je až zarážející. Úmysl, nebo náhoda?

Stačí chvíli poslouchat zpěv - barva hlasu, přízvuky, dekadentní výslovnost, protahování některých slabik. Podobnost je tak důsledná, že se projevuje i ve slovní zásobě a metaforách v textech. Prostě stoprocentní kollerovština! Pokud vám nevadí poslouchat "něco jako Lucii", tak se vám možná deska bude líbit. Skupině totiž nelze upřít dobré zvládnutí řemesla - na české poměry je to vlastně nadprůměrná rocková skupina.

Prowizorium: Prowizorium, Supraphon 2006

Reklama

Výběr článků

Načítám