Nejdříve krátce k námětu. Film byl natočen podle této básně (česky zde, dole na stránce), ale velmi volně, takže v něm bohužel není žádné "vespertilian wing and cloven hoof". A musím se přiznat, že s mými znalostmi poezie mi uniká, co má tato báseň s filmem společného, kromě toho, že v obou je krásná žena a má nesnáze.

Příběh se točí kolem Marcely (Anna Geislerová), která má nepříliš hodného a nepříliš poctivého muže, dvě děti a smůlu na lidi. Téměř všichni kolem ní (včetně nejbližších příbuzných) jí provádějí strašlivý psychoteror, ať už vědomě či nevědomě. Je to neuvěřitelně deptající, ale věřil bych, že to není příliš přehnané a že se takoví lidé mezi námi vyskytují. Díky Bohu (nebo komukoliv podobnému) za to, že nemohou nijak viditelně zasahovat do mého života.

Mezi těmito zrůdami se pak objeví anděl v podání Josefa Abrháma - starší bohatý čechoital s vilou a vinicemi v Toskánsku, který pro Marcelu a její děti představuje (jedinou) naději na lepší život. Ona je ale už životem tak zničena, že nedokáže opustit všechnu tu hrůzu kolem.

Jan Hřebejk skvěle vede herce. O žádné z důležitých postav se nedá říct, že by byla špatně zahraná. Pokud vám bude připadat, že Hrušínský jako šéf náboženské sekty nebo Vašáryová jako její členka (a Marcelina snacha) už trochu moc sklouzávají do parodie, evidentně jste nikdy nebyli na přednášce Ivo Bendy a neviděli, co tam chodí za lidi. Nejpůsobivější je ovšem Jiří Schmitzer jako otčím, který Marcelu terorizuje, když se uchýlí ke své matce. Pořádně zpracovává i její děti a kdykoliv se usměje a začne mluvit o něčem zdánlivě příjemném, začnete se děsit, co zákeřného zase plánuje. A když si vzpomenete, že tentýž Josef Abrhám, který hraje "anděla" v tomto filmu, hrál v Pánské jízdě, pak je jasně zřejmé, co pro film znamená dobrý nebo špatný režisér.

Jan Hřebejk také skvěle režíruje jednotlivé scény. Když má před sebou "zadání", znějící například "teď 5 minut o tom, jak se Marcela seznamuje s bohatým dobrodincem při luxusní večeři", můžete si být jisti, že to zvládne dobře. Tím více ale vynikají slabiny scénáře, ve kterém jednotlivé kvalitní scény nedrží úplně dobře pohromadě, špatně na sebe navazují a konec, který je vpodstatě happyendem, působí spíše jako závěr pilotního dílu padesátidílného seriálu.

Navzdory výhradám ke stavbě příběhu, navzdory zdánlivé nenávisti tvůrců k 99 procentům Čechů a navzdory tomu, že film doprovází hudba a písně (Aleš Březina, Radůza, Glen Hansard), při kterých bych normálně jako milovník Williamse a Zimmera skřípal zuby, je Kráska v nesnázích dobrý film. Pokud jde jen o jednoznačné rozhodnutí "doporučit"/"nedoporučit", je to jednoduché: Krásku v nesnázích vám rozhodně doporučuji.

Složitější to je, pokud jí musím přiřazovat nějaká procenta, hvězdičky a podobně. Kdybych totiž bral Krásku v nesnázích jako další "evropský nízkorozpočtový film o traumatizovaných lidech", šlo by jen o mírný nadprůměr. Pokud ji ale beru v kontextu současné české kinematografie jde mistrovské dílo. Což ovšem - spíše než o schopnostech jeho tvůrců - vypovídá o celkovém stavu současné české kinematografie...

Druhá premiéra, kterou jsem měl tu čest vidět, sice není česká, ale je z blízkého okolí: Ze Šariše. Film se jmenuje Iné svety a je mozaikou osudů šesti lidí z této svérázné (a chtělo by se napsat "poněkud zaostalé") části Slovenska.

Co se týče podobných dokumentárních "mozajek osudů", Iné svety nepatří k nejlepším. I když se tvůrci pokusili osudy hrdinů uměle proplést tím, že je všechny pozvali na jednu zříceninu, z filmu je celkem jasně patrné, že jejich osudy spolu navzájem nemají nic společného a žádnou mozaiku netvoří.

Navíc jen jeden nich je inteligentní člověk, schopný formulovat myšlenky s hlavou a patou (starší ovdovělá ortodoxní židovka) a ostatní jsou spíše "ducha mdlého", málo vzdělaní nebo v pokročilém stádiu senility. Ano, občas jsem se jejich tirádám zasmál. Ale měl jsem z toho mírně nepříjemný pocit, jako kdybych se smál invalidovi, který na obrubníku právě vypadl ze svého vozíku.

A ještě jeden problém: Přestože jsem 21 let vyrůstal v Československu (a pak chvíli v Česko-Slovensku) a přesto, že ve filmu jsou občas titulky, měl jsem chvílemi problém porozumět, o čem ti lidé vlastně mluví. Budiž to pro vás varováním, pokud jste mladší ročník a Slovenština není vaše hobby.

I když má film necelých 80 minut, rozhodně vám "neuteče jako voda" a kdyby byl ještě o čtvrt hodiny delší, už bych ho pravděpodobně bytostně nenáviděl. Ale až ho budou někdy za rok dávat na ČT2, podívejte se na ně.

Další premiéry týdne

A pak tu máme ještě mnou neviděné francouzské drama Pravidelní milenci a dokument o Nové Guineji s názvem Pururambo.

Ve zkratce...

Peter Jackson bude produkovat remake slavného filmu Dam Busters (o britských pilotech, kteří speciálními "skákavými bombami" ničili přehrady). Zdá se, že největší problém mu nedělá financování, ale jistý Nigger.

Americká televizní stanice CBS se chystá vydat "digitálně vylepšenou" verzi nejstarší série televizního Star Treku. Chtějí vyrobit nové počítačové záběry exteriérů kosmických lodí a udělat nová pozadí pro exteriéry podivných planet. Moc nechápu, jaké to celé má smysl, když v tom pořád budou vystupovat lidé v teplákách, běhající mezi papundeklovými počítači.

To se takhle jeden režisér rozhodl natáčet nepřetržitě, 24 hodin denně, celý rok, slavný most Golden Gate v Sanc Francisku. Za tu dobu z něj skočilo 24 sebevrahů. A je z toho celovečerní film...

A na závěr: Když měl tehdy Darth Vader náladu na vtípky...