Pod projektem Supestarts je podepsané ostravsko-brněnsko-pražské seskupení Kamera skura a jejich bratislavský protějšek, skupina Kunst-Fu. Česko-slovenský pavilón bude slavnostně otevřen v pátek.

Třímetrová socha utrápeného Ježíše je oblečená do dresu cvičence. Kruhy mu umělci spustí přímo z nebes - lépe řečeno z hvězdné oblohy, jejíž obraz pokryje světlík budovy. Svatého sportovce bude povzbuzovat četné obecenstvo, které autoři nasnímali na fotbalovém zápase. V Benátkách se živý filmový obraz bude promítat na stěnách pavilonu ze speciálního videoprojektoru.

Hašek je Bůh, Kristus symbol

"Nechceme urážet náboženské cítění. Kristus je symbol, který už byl tolikrát různě použit, že snad už nic nemůže být nějak pohoršující," tvrdí jeden z členů Kamery skury a pokračuje: "V dnešní době se sportovci stali zbožštělými hvězdami. Hašek je Bůh, řvalo se na stadionech. Nikdo to nemyslel vážně, ale ten pocit v tom byl. Itálie je zemí sportu i zemí náboženství. A když organizátoři Benátského bienále vypsali jako téma Sny a střety, bylo nám jasné, že dopracujeme svůj nápad s Kristem jako gymnastou."

Anonymita autora má zaměřit pozornost na dílo

Nevím s kým jsem vlastně mluvil. Členové obou uskupení totiž chtějí zůstat v anonymitě. Za hlavní považují umělecké dílo. "Diváci chodí na výstavy proto, aby viděli díla známých výtvarníků. My zavedený postup obrátili naruby. Chceme, aby tam nešli kvůli nám, ale kvůli tomu, co vystavujeme."

Anonymita je podle nich trendem současné kultury. "Ví někdo, jak se jmenují nejvýznamnější dýdžejové na diskotékách? A přitom dělají báječnou muziku! Chceme něco podobného." V textu ke katalogu, který loni vydali, se dočteme i toto: "neprůhledná organizační struktura tohoto sdružení připomíná společnost s ručením omezeným z post-sametového období novodobého českého kapitalismu."

Jejich první nápad s Ježíšem vznikl už před delší dobou. Kamera skura tehdy udělala téměř bilboardovou fotografii, kde v pozici ukřižovaného Krista visel na kruzích v rozponu jeden ze členů skupiny. Pro projekt na Bienále je napadlo nahradit živého člověka obrovitou sochou. Při proměřování pavilonu jím vyšlo, že by měla být asi tři metry vysoká.

Týmová práce jako u filmu

"Z laminátu nám sochu vyrobili studenti pražské Akademie výtvarných umění. My bychom na to neměli ani patřičné prostory. Děláme to tak vždy. Vymyslíme projekt a nabereme lidi, co ho s námi realizují. Náš pracovní postup je trochu podobný filmovému štábu. Jsme režiséři a najímáme si osvětlovače, herce, kameramany... jen ve výtvarném umění je to trochu jiná práce. Je to společné dílo, nakonec i proto ta anonymita," říká dlouhovlasý mladík, od něhož jsem dostal jen vizitku na níž stálo: Kamera skura a telefon.

Žijeme tady s vámi

Jako parta se dali dohromady na katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity. K názvu je inspirovala camera obscura, přístroj nabízející obrácený obraz světa. Ovšem skura znamená ve Slezsku i kůže, což byl poukaz na jejich tehdejší uniformu - kožené bundy. Tvorbu mají jako koníček. Živí se počítačovou grafikou a transportem uměleckých děl. Ve volném čase je zajímají výtvarné projekty.

Loni na Bienále mladých v pražském Domě U kamenného zvonu zaujali obrovskými fotografiemi autoportrétů s názvem: Žijeme tady s vámi. Jedna tvář byla potřená rýží s omáčkou z kari, druhá čokoládou a třetí kečupem. Výtvarný gag tak udělal z bělocha-výtvarníka Číňana, černocha a indiána. Šlo o jejich osobitou - trochu vážnou a trochu ironickou - repliku na antirasistické plakáty firmy Benetton.

Základem je nápad

A zaujali tím mnohého výtvarného kritika, což jim otevřelo cestu k získání první ceny v konkurzu, který loni vypsala pražská Národní galerie na obsazení česko-slovenského pavilonu na Benátském bienále 2003.

V Itálii má Česká republika společný výstavní pavilon se Slováky. Kamera skura se domluvila se svým bratislavským protějškem Kunst-Fu a společně realizují svůj ironický pohled na zbožštění moderních sportovních gladiátorů. Vyšli si vzájemně vstříc. Bude to poprvé od rozdělení Československa, kdy pavilon není uměle přehrazen pomyslnou celnicí a umělci obou zemí se domluvili na společném díle. Vítězství kultury nad reálnou politikou? Umění nad tzv. "národní svébytnosti"?

Oni sami to vážně neberou. Jejich společné heslo zní: "Pro umění jsme ochotni i zemřít, ale jen přirozenou smrtí." Nic by jejich tvorbu necharakterizovalo lépe. Po všech pokusech o velmi vážné umění tak bude v česko-slovenském pavilonu konečně jednou také trochu legrace.