Nakolik vám pomohl úspěch neopunkových kapel Green Day a Offspring?

My jsme začali jezdit na turné ještě před nástupem neopunku. Bylo to tehdy mnohem obtížnější, protože na koncerty chodilo míň lidí a klubů bylo taky míň. Chyběla i energie. Punková scéna se s nástupem neopunku rozrostla. Úspěch Green Day a Rancid pomohl kapel kapelám, jako jsme byli my. Pro nás to bylo dobré.

Nešlo o výprodej punku?

V roce 1994 jsme o tom hodně slyšeli, každý ukazoval na ostatní a říkal: ´tohle je výprodej´. Bylo to otravné. Pro nás je to velmi prosté. V tom, co děláme, se řídíme srdcem. Prodáváme sami sebe místo toho, abychom dodržovali něčí pravidla. To udělalo punk takovým, jaký je.

Taky jste jako mnoho jiných kapel své první desky vydali na vlastní značce.

Dělat si věci sám má smysl, protože v kapele máte sílu a energii, pracujete jako tým a děláte to pro sebe, vydáváte vlastní desky. Není důvod čekat, až vám někdo nabídne smlouvu. Nemusíte hned chodit do obchodů, existují lidé, kteří vytvářejí jednoduchou distribuční síť. Nosí desky v krabicích na koncerty, tam je prodávají a mění s dalšími, kteří dělají totéž. Samozřejmě, že kapela musí jezdit po koncert, co nejvíc.

Jste schopni se hudbou uživit?

Ale, uživíme se jí, ale vedeme skromné životy. Vlastně to znamená, že jsme celou dobu na turné. Tak si vyděláme peníze. Kdybychom přestali jezdit, musíme si najít práci.

Netrpíte na turné ponorkovou nemocí?

Být na turné je velmi intezivní způsob života. Někdy jsou emoce velmi vypjaté. Ale hodně se naučíte jako v čemkoli jiném, co v životě děláte. Získáte mentální odolnost a vypěstujete si trpělivost.