"Turné je nuda. Mrhání časem. Je to pořád to samé. Letiště. Hotelový pokoj. Limuzína. Zákulisí. A neustálé čekání! Devadesát procent mého času s Rolling Stones jsem strávil tím, že jsem na něco čekal," svěřil se Wyman minulý týden listu Süddeutsche Zeitung.

"Dvacet let jsme hráli to samé. To je není něco, co bych označil za pokrok. V roce 1993, kdy jsem kapelu opustil, se podle mě Rolling Stones ocitli na konci. Před skupinou nebyly žádné další cíle. Více peněz? Ještě jedno turné? Nová deska, která bude znít stejně jako posledních pět? To přece nemůže být všechno," řekl dále Wyman. Dodal, že už nechtěl posté hrát ty samé písničky. Nemá prý ale nic proti tomu, že zbytek skupiny pokračuje a chystá se také na její koncert v Británii. S bývalými spoluhráči se prý pravidelně stýká.

Rolling Stones neriskují

A proč Rolling Stones připomínají kolovrátek, proč všechny skladby znějí tak podobně? "Protože to je kapela Micka Jaggera a Keitha Richardse. Oba sází na jistotu. Rolling Stones se nikdy nebudou hudebně vyvíjet. Někteří umělci riskují, třeba David Bowie zní na každém albu jinak. Pro Stouny to neplatí," řekl Wyman, který tvrdí, že jen v šedesátých letech byli Rolling Stones odvážnou kapelou, která se nebála zariskovat a vydat třeba bluesový singl.

Wyman je v pohodě

Wyman bez Rolling Stones nestrádá. Poté, co kapelu opustil, věnoval se fotografování či archeologii, otevřel restauraci, produkoval hudbu. A napsal o ní také několik knih: jednu o blues, druhou o svém bytí v Rolling Stones. Věnuje se samozřejmě také hraní. "Ale je to jiná muzika, než u Rolling Stones. Když Mick, Keith nebo Ron Wood sólově koncertují, hrají písničky Stounů. To by mi přišlo pitomé."

Rolling Stones vystoupí v Praze 27. července.