Středem jeho děl je člověk a jeho neschopnost bojovat proti osudu a jistým společenským konvencím. Experimentoval rovněž s technikou vyprávění a především s vnitřním monologem, zabrousil i do absurdního žánru.

Některé arabské země ho zapsaly na černé listiny kvůli jeho nekompromisní podpoře mírové dohody mezi Izraelem a Egyptem z roku 1979. Jeho snad nejslavnější román Děti z Gebeláví, který mu přinesl mezinárodní uznání, je paradoxně v Egyptě zakázán a v současnosti vězněný islámský radikál Umar Abdar Rahmán jeho autora dokonce odsoudil k trestu smrti.

Spisovatel se několikrát stal terčem atentátu. Od posledního pokusu jej zavraždit strávil posledních zhruba deset let života prakticky jen doma a vycházel jen zřídka, vždy pod ochranou policie. Bodnutí do krku z roku 1994 mu způsobilo zhoršování zraku i sluchu a také ochrnutí pravé paže, takže texty nakonec už jen diktoval. V roce 1988 jej švédská akademie poctila Nobelovou cenou za vytvoření "arabského romanopiseckého umění s univerzální platností". Dostal také cenu Akademie arabského jazyka a egyptskou cenu za literaturu.