Americká skupina Slayer byla založena před pětadvaceti lety v Los Angeles. Od začátku patřila do thrashmetalové vlny, v jejímž čele stála slovutná Metallica. Byla nicméně o poznání tvrdší, jak v hudbě, tak v textech. Díky kontroverzním tématům a v neposlední řadě provokujícím obalům svých alb získala statut satanistické skupiny.

Ne že by si na něm přehnaně zakládala, ale jistě jí vyhovoval. Když si jeden její fanoušek vyryl nožem jméno kapely na předloktí, ráda nechutnou fotografii zveřejnila.

V tomto duchu pokračuje i po čtvrtstoletí existence. Nová deska Christ Illusion je od prvního okamžiku provokující. Na obalu je zbídačený Ježíš, kolem něho sťaté hlavy svatých (poznáváme Matku Terezu) a na kotouči deset kompozic v čele s kontroverzní Skeleton Christ (Kostra Krista) či skladbou Jihad.

Hudebním ďáblem se člověk musí narodit. Což teprve, když se v kapele sejdou hned čtyři.

V hudbě se kapela vrací ke svým kořenům. Je to z velké části dáno tím, že se po šestnácti letech sešla v původní sestavě Kerry King, Jeff Hanneman (kytary), Tom Araya (baskytara, zpěv) a Dave Lombardo (bicí). Uvozuje to i nelidské tempo bouřlivé baskytarové linky, bicích, vzteklé kytary a agresívní zpěv. Vznikla skutečná esence thrash metalu tak, jak vypadal na počátku 80. let. Je snad jen trochu "čistší", což je dáno především technologickými možnostmi doby a tendencí kapely neznít výhradně archaicky.

Slayer: Christ Illusion

Warner Music, 38.29