Horlivost, s jakou měl kdekdo potřebu se k případu vyjadřovat, nejlépe zaznamenali zahraniční komentátoři. Trefně vystihl situaci francouzský deník Le Figaro, když napsal: "Aféry je v Německu využíváno k vyřizování účtů s angažovaným intelektuálem."

Po politicích přicházejí kritici

Po politicích, spisovatelích a jiných veřejně aktivních osobnostech přišli na řadu literární kritici. Jejich úkolem je zaměřit se na text jako takový, ale ukázalo se, jak nemalý vliv na ně měly předchozí debaty. I recenzentské soudy se totiž z větší části točily kolem Grassova působení v SS, ačkoliv tato epizoda je v celkovém rozsahu knihy (bezmála 500 stran) věcí téměř okrajovou.

Deníku Tageszeitung se nelíbilo, že Grassova činnost u SS není v knize probrána dostatečně. List Frankfurter Rundschau sice nehodlal brát při hodnocení knihy v úvahu současné politické diskuse, nakonec ale přece jen upozorňuje na rozpor mezi textem a realitou, který prý Grassovi uškodil. Stejně tak Süddeutsche Zeitung zprvu kritizuje, že proti Grassovi jsou podnikány výpady bez znalosti jeho knihy, nakonec však dodává, že přespříliš metafor v ní zatemnilo skutečnost, namísto aby ji odhalilo.

Švýcarskému listu Neue Zürcher Zeitung se zdá, že Grass v některých popisech přikrášluje skutečnost. Příkladem pozitivního ohlasu je naopak recenze Fritze Raddatze v týdeníku Die Zeit. Ten správně vyzdvihl, že nejpodařenější na knize je způsob, jakým autor vysvětluje vliv nevyslovených, skrytých událostí z mládí na svou literární tvorbu.

Místo politizování číst jeho knihy

Po přečtení Grasssovy knihy se přikláním k posledně citovanému názoru, neboť se nedá vyloučit, že bez oné nepříjemné zkušenosti by Günter Grass opravdu nebyl natolik výrazným spisovatelem, jakým je. Vytýká-li mu někdo, že dosud jen kázal morálku, a teď se přitom i on sám předvedl jako přisluhovač nacismu, měl by namísto politizování raději pozorně číst Grassovy knihy.

Ve své literární tvorbě totiž Grass nikdy nemoralizuje a své "bezcharakterní" postavy nám nepředkládá s výzvou, abychom je z mravního hlediska odsoudili. Ať je to Oskar Mazerath ze slavného románu Plechový bubínek, či političtí oportunisté a převlékači ideologických kabátů z próz Psí roky nebo Širé pole.

V knize Loupání cibule - jejíž název je metaforou pro postupnou cestu k pravdě - Grass hned na začátku hovoří o své touze schovat se do vyprávění ve třetí osobě. Vidí před sebou sám sebe jako chlapce a prosí jej, aby mu při "loupání cibule" pomohl. Ten se však zdráhá. Výsledkem je kniha, která není snůškou biografických faktů, ale vyprávěním. Je pozoruhodná kompozičně, neboť autor se průběžně navrací z minulosti do nedávných let.

Zajímavé pasáže z Čech

Knížka je pozoruhodná i tím, že Grass nás tu nezavaluje svou obvyklou květnatostí jazyka, labyrintem postav a zvířecích metafor. Kdo ji bude číst jako čmuchal, prahnoucí po senzační informaci, že laureát Nobelovy ceny sloužil v SS, je z literárního hlediska mimo. Kniha totiž obsahuje bezpočet zajímavějších míst, než je ono tolikrát omílané autorovo "přiznání".

Českého čtenáře nejspíš zaujmou pasáže, v nichž se Grass vrací k pobytu v lazaretu v Mariánských Lázních, kam byl za své služby u zbraní SS převezen. Anebo to, že Grass nedokázal odhadnout, zda ho žvýkající američtí vojáci hlídají jako válečného zajatce, či zda ho spíše nechrání před pomstychtivostí českých obyvatel.

A konečně: Günter Grass prý tehdy nevnímal bezpodmínečnou kapitulaci Německa jako nastolení svobody, jelikož ho podle vlastních slov znesvobodňovala jeho sexuální tužba, již pociťoval k sestřičkám v lazaretu.

Autobiografickou knihu Güntera Grasse bude možná někdo přirovnávat k románu Martina Walsera, který vyšel před několika lety česky pod názvem Johan. Walser usiluje najít omluvu pro své někdejší dětské vidění světa, které nebylo schopno vnímat nacistické nebezpečí.

Günter Grass se ve své autobiografii naopak nikomu za nic neomlouvá, jen vidí rozpor mezi minulostí a současností, mezi Grassem jako mladíkem a Grassem jako starším člověkem, jenž zanedlouho slaví osmdesátiny. A bez rozporů nevzniká kvalitní literární dílo, jímž nová kniha na každý pád je.