Článek
Prezident T. G. Masaryk vždy chápal českou otázku v souvislostech evropských a světových. "Otázka česká je buď otázkou světovou, anebo otázkou není," zněla jedna z oblíbených a pravdivých tezí muže, který byl v roce 1891 zvolen poslancem říšské rady ve Vídni.
Otázka postavení malého národa, kterou Masaryk vnímal nejen v rovině politické, ale především sociální, zaujala historika Jaroslava Opata (1924), jak v knize přiznává, až po padesátce. Jako signatář Charty 77 byl zbaven možnosti veřejně působit, nicméně zájem o zakazovanou osobnost TGM mu nikdo nemohl vzít. V disentu pak vydal velkou studii nazvanou Filozof a politik: T. G. Masaryk 1882-1893.
V nově vydaném souboru drobných žánrů připomíná zásady muže vysoce mravného, jehož považuje za obra a maják svobodného nezcizitelného svědomí. Nakonec za hodnoty, na nichž bylo (a nakonec i je) závislé řešení české otázky, považoval TGM práci, vzdělání a mravnost.
Nebyl nacionalistou
"Otázka naší republiky je otázkou světovou, Evropa a lidstvo ocitlo se válkou a úpravou mírovou na stupni, na němž národní šovinism je překonán. Šovinism je všude kocourkovstvím, nejen u národů malých, nýbrž i velkých. Šovinism svou slepostí a malichernou panovačností všude se stal hrobem svobody a samostatnosti," pravil TGM v roce 1922 k delegaci Národního shromáždění.
Opat také dokládá, že Masarykovo obviňování z nacionalismu neodpovídá pravdě. Připomíná, že stál v čele multinacionálního státu s přibližně 14 milióny rasově a etnicky různými obyvateli. Žili v něm Slované (Češi, Slováci, Rusíni, Poláci), Germáni (Němci), Ugrofinové (Maďaři) a Židé. "Celek se může pozitivně rozvíjet, jen když každá jeho část prospívá," tvrdil v tomto smyslu Masaryk a Opat ho vnímá jako člověka, který prosazoval spolupráci evropských národů.
"Vybudováním opravdu demokratické samosprávy máme vhodný prostředek pro rozřešení národnostní otázky. Přímočaré rozdělení (národnostní) pro velikou a zvláštní smíšenost není možné, a problém není pouze národnostní, nýbrž také a do značné míry sociální," cituje jeho přesvědčení. "Podstata demokracie je v administraci a v samosprávě. Demokracie není panováním, nýbrž prací k zabezpečení spravedlnosti. A spravedlnost je matematika humanity."
Poznat pravdu a přiznat omyl
Josef Tichý ve své knize Deset pražských bytů rodiny Masarykových připomíná, že v době bojů o pravost Rukopisů v roce 1886 žila rodina ve vile Osvěta v Praze na Vinohradech, dnes v ulici Jana Masaryka 22. TGM s řadou vědců střední generace odmítl falzum starodávných rukopisů z principiálních důvodů: "Čest národa vyžaduje obhájení, resp. poznání pravdy, nic více, a větší jest mravnost a zmužilost uznávající omyl nežli obhajování omylu, jenž třeba celý národ sdílí..."
Dostalo se mu nenávistné sprchy. I básník Adolf Hejduk se rozohnil: "Vás věru nezrodila matka česká, spíš netvorná, zlo sálající saň, jež nad hlavou perutěmi tleská a stále žádá čerstvé krve daň." Přesto se Masaryk nepodvolil, věrnost poznané pravdě a svědomí ho posilovaly.
Není také divu, že mezi jeho čelné práce kromě České otázky patří knihy věnované Janu Husovi a K. H. Borovskému.
S dobou Masarykova exilu v době 1. světové války je spojen byt v dnešní Mickiewiczově ulici 13 na Hradčanech, kde rodina žila od léta 1911 po prosinec 1918, kdy se vrátil už jako prezident. Busta jeho ženy Charlotty od Vojtěcha Suchardy umístěná na domě připomíná osudy jeho nemocné ženy a během války vězněné dcery Alice, která se stala rukojmím rakouskouherské vlády.
Nic však nemohlo Masaryka zastavit. "...autorita pravá prýští z duchovních kvalit, nikoli z násilí. Opakuji: buď Komenský, nebo nějaká forma džingischánství, fyzického nebo duchovního," řekl Masaryk později učitelům. "Národové přes všecky spory se sbližují... Uznává se potřeba dorozumění, pěstění společných zájmů, míru namístě bojů a válek. Ale organizace internacionální (širší-užší) předpokládá pěstování vlastní národnosti; konkrétně existují národy, a z těch musí být organizována Evropa, lidstvo."
Jaroslav Opat:: Masarykiana a jiné studie II
Vydal Ústav T. G. Masaryka, 227 stran
Josef Tichý: Deset pražských bytů rodiny Masarykových
Vydal Ústav T. G. Masaryka, 194 stran