Špáta vnímal a pojímal film jako službu, osvětu a terapii. "Hledal 'dobrého člověka, který ještě žije', oslovoval diváka skrze emoce. Právě citovost a pozitivismus, za něž byl vždy chválen i kritizován, byly jeho hlavním přínosem českému dokumentu," řekl Štoll.

Špáta byl mistrem zkratky.  Mezi hlavní témata jeho filmů patřila konečnost života (Respice finem, Poslední dějství, Srdce na dlani), víra (Konec světa, Evangelíci ze Železných hor), vztahy a pozitivní přístup ke světu (Hlavně hodně zdraví, Parta, Kreutzerova sonáta). Výjimečné jsou i jeho cestovatelské snímky či filmy o hudbě, natočil portréty několika známých osobností pro televizní cykly GEN a GENUS.

Špáta se narodil 25. října 1932 v Náchodě. Dětství strávil v Hronově, kde měl převzít rodinný papírnický obchod. Ten byl po roce 1948 znárodněn. Špáta odešel do Prahy, absolvoval grafickou průmyslovku (1952), pak katedru kamery na FAMU (1957) a působil jako kameraman ve Zpravodajském filmu.

Hluboce jej ovlivnila spolupráce s Evaldem Schormem, během níž pro sebe objevil téma existenciálních rovin života. V polovině 60. let nastoupil dráhu režiséra, během níž získal na 60 ocenění na domácích i mezinárodních festivalech.

Býval manželem Sommerové

Zároveň pracoval jako kameraman na filmech mnoha režisérů (Jiří Papoušek, Helena Třeštíková, Drahomíra Vihanová, Andrea Majstorovičová a zejména jeho druhá manželka Olga Sommerová), ovlivnil řadu generací českých dokumentaristů (Pavel Koutecký, Milan Maryška, Jana Hádková, Andrea Majstorovičová, Martin Štoll, Ivan Zachariáš) a v kontextu českého filmu se hovoří o takzvané Špátově škole. Jeho dcera Olga Špátová je také dokumentaristka.

Profesionální kariéru ukončil Špáta v roce 1998 dvojdílným autobiografickým filmem Láska, kterou opouštím. Česká televize jej bude vysílat následující čtvrtky 24. a 31. srpna ve 20:00 na ČT2.