Deska se nahrávala loni v Minneapolisu, domovském městě skupiny. Během prací na ní ale podlehl rakovině baskytarista Karl Mueller, zakládající člen. Stačil nahrát pět písniček. Po jeho smrti jej zastoupili John Fields a Tommy Stinson. Spolu se zbytkem formace připravili materiál hodný velikosti Soul Asylum.

"Je to příjemná kytarová deska. Jsem přesvědčen, že by se Karlovi líbila. Určitě by s ní byl spokojený," říká zpěvák Dave Pirner ve vzpomínce na parťáka, se kterým v jednaosmdesátém roce kapelu zakládali. Její dosavadní největší hit se jmenuje Runaway Train a je z roku 1992. Kapela se tenkrát stala hitparádovou modlou, leč štěstí je v oblasti pop music vrtkavé a ona zažívala i průměrné okamžiky.

Právě nevyzpytatelnost slávy a vzpomínka na zemřelého kamaráda jsou ústředními tématy desky. V písničce Succes Is Not So Sweet Pirner zpívá: "Je zábavné, jak hráči nevydrží až do konce zápasu." Úvodní skladba Stand Up And Be Strong je naopak velice osobní. Sotva lze v textu přehlédnout slzy, které připomínají Muellerův skon. The Silver Lining je povedené album. Zdobí je mladistvá dynamika, dobře zažitý rockový grunt, melodičnost a přitažlivě "nakřápnutý" Pirnerův zpěv, který se v některých momentech doslova roztáhne a zní jako další hudební nástroj.

Deska je ukotvena v oblasti zemitého kytarového rocku a místy se lehounce ovívá punkovou rozšafností. Pravda, nejsou na ní žádné zvukové ani aranžérské experimenty, jak bylo u kapely v minulosti obvyklé. Ona ale chtěla především dokázat, že rock'n'rollem se lze dobře bavit.

Soul Asylum: The Silver Lining Sony BMG 2006, 51:23