Konání letošního ročníku bylo po odřeknutí amerických Audioslave ohroženo, po váhání se však agentura Interkoncerts rozhodla festival přesto uspořádat, ovšem v Praze a v omezeném rozsahu. Dva dny na Výstavišti prokázaly, že to byl správný krok, počet návštěvníků šel do tisíců, i když davy nebyly tak velké jako loni v Táboře.

Ovšem redukce programu mohly být přece jen menší. Byly okamžiky, kdy v celém areálu hrála jen jediná kapela. Návštěvníci tak neměli možnost alternativy, takže slovo festival znělo trošku nadneseně. Vadilo zejména vzhledem k širokému záběru akce. Fanoušci drsných Ministry asi nebudou obdivovat J.A.R. a stejně tak ne každému milovníkovi rafinovaných Hooverphonic sedne přímočarý melodický metal finských Rasmus, potvrzující, že každá doba musí mít své Europe.

Řešení by přitom bylo tak snadné - rozšířit program tanečního stanu o další DJe, zejména z oblasti progresivního house a tvrdého techna. Zvlášť tristní byla situace v sobotu večer. Koncertem I Am X festival v neděli ve 23 hodin skončil. Možné už bylo jít jen do nevelkého stanu Red Zone, jehož kapacita byla značně omezná, a kam neměli přístup nezletilí. Taneční scéna v sobotu nebyla vůbec v provozu!

Řazení kapel bylo nešťastné

Druhá výtka se týká řazení kapel v rámci večerů. Ministry sice mají zenit za sebou, svoje pojetí už více nerozvíjejí a stále přinášejí brutální zvukové stěny plné agrese, v nichž se mísí tvrdost metalu se syrovou elektronikou. Přece jen však jsou většími hvězdami než J.A.R, kteří dohrávali po nich. Navíc brzký začátek vystoupení americké industriální legendy od 18:50 diváky připravil o důležitou složku jejich protibushovského vystoupení - vidoprojekce nebyly skoro vidět.

Ostře političtí byli také Body Count, dávný metalový projekt, který oživil rapper Ice T. Došlo na kontroverzní hit Cop Killer i na ukázku machismu rapperů, když Ice T osahával silikonovou kysličníkovou striptérku, aby ji pak odmrštil jako pouhou hračku.

Pet Shop Boys sice nabídli ohromující podívanou, jejich kabaretně pojatá retro show, kde dvojice protagonistů měla dva páry dvojníků, byla fascinující, sršela nápady i vtipem, který nikdy nepřekročil hranice vkusu. Hudba však těžce tkvěla v minulosti, kdy syntetizátory skutečně měli jen pár rejstříků.

Velký zájem vzbudily i kapely, o nichž by před festivalem jen stěží někdo řekl, že mohou zaujmout početnější publikum, natož vystoupit v roli hlavních hvězd. Písně Franz Ferdinad však oplývají nápady, nesplývají do monotónního proudu a jsou svěží, byť vývoj hudby nijak dál neposunují. Jsou v nich cítit postupy Kinks i dalších ostrovních kytarovek okořené novou vlnou a kapelou naléhavosti Jesus And Mary Chain.

Publikum nadchli i Hooverphonic, byť tento rafinovaný belgický projekt s jazzovými názvuky ovlivněný francouzským šansonem, alternativními Tuxedomoon a Roxy Music má vysloveně klubový charkter. A electroclashoví I Am X rostou s každým koncertem. Skupina má tah, ovšem hlavní zásluhu na tom má charismatcický zpěvák Chris Corner jenž má nejen bohatý výrazový rejstřík, ale každou píseň podává naplno. Oběma kapelám také pomohly získat pozornost publika působivé projekce.