Její síla nespočívá pouze v kráse a mladistvém zjevu, publikum uchvacuje procítěným projevem, v němž dokáže spojit dívčí něhu s ženskou mazaností.

Dětství strávila ve Šlapanicích u Brna, lásku k divadlu zřejmě zdědila po tatínkovi, který připravoval čas od času v místní sokolovně ochotnická představení. Maminka zase učila na oděvní průmyslovce a její dceru dodnes baví malovat návrhy šatů, které si pak už prý ani nemusí koupit. Divadelní kariéru jí sice doma nejdříve rozmlouvali, nakonec však museli kapitulovat.

Vystudovala brněnskou konzervatoř a pak se vydala do Prahy. Nejprve do Divadla Za branou, kde si zahrála Ninu Zarečnou v Čechovově Rackovi v režii Otomara Krejči. Když divadlo v roce 1972 z politických důvodů zakázali, přešla do Činoherního klubu, kde strávila dvacet let. Přestože se v divadle představila ve spoustě rolí, diváci ji znají především z filmového plátna a televizních obrazovek.

Už v sedmnácti letech hrála Barunku v televizní adaptaci Babičky a lidé ji milují i jako titulní hrdinku pohádky Tři oříšky pro Popelku. V pohádce Malá mořská víla si zahrála se svou o pět let mladší sestrou Miroslavou, představila se i jako vodnice v komediích Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách či jako nevěrná manželka ve střediskové vesničce. V poslední době upoutala její postava zpěvačky v oscarovém Koljovi, za kterou dostala Českého lva, a blýskla se i v rolích maminek ve filmech Obecná škola, Báječná léta pod psa a Všichni moji blízcí.

Šafránková a Abrhám

Svůj komediální talent dokázala i ve filmu Vrchní, prchni, kde podobně jako v televizní Svatební cestě do Jiljí hrála po boku svého manžela Josefa Abrháma.

Poprvé svého životního druha spatřila v kině ve filmu Neschovávejte se, když prší, kde hrál Abrhám jednu z hlavních rolí. Jeho herecký výkon ji ale příliš nenadchl. O nějakých deset let později se spolu potkali na prknech Činoherního klubu, a když společně zkoušeli hru Poprask na laguně, jiskra přeskočila. Vzali se v roce 1976 a o rok později se jim narodil syn Josef. Vloni v prosinci Šafránková s Abrhámem vyhráli mediální anketu Pár roku 2002.

Z divadelního angažmá odešla Šafránková v roce 1992. Protože ona ani její manžel nikdy nepatřili mezi ty, kteří s oblibou zveřejňují své soukromí, neměli by podle úsloví "sejde z očí, sejde z mysli" už veřejnost příliš zajímat. Oba herci si ale popularitu uchovávají i bez mediálního humbuku, a to i díky častým reprízám jejich úspěšných filmů.

Zdá se ale, že právě ono svobodné rozhodnutí vyhnout se současnému mediálnímu kolotoči provokuje bulvární tisk více než cokoliv jiného. Oba herci se o tom mohli přesvědčit předloni v říjnu, když se stali terčem nevkusných a smyšlených útoků bulvárního tisku.

"Někteří herci mají ten dar, že přinášejí nejdůležitější sdělení mimo text. Svým myšlením, které je vidět, inteligencí, stavem duše. To je to, co mi připadá nejvýznamnější. Dar, který se nedá naučit," napsala Libuše Šafránková do almanachu ke století českého filmu. A určitě přitom nemyslela na sebe. Ale stejně - málokdo by ji dokázal charakterizovat přesněji.