Článek
Vaše nová sbírka se jmenuje Akty, řada vašich textů je velmi smyslová - jakou roli hraje ve vašem životě tělesnost, potažmo sexualita?
Sbírka se sice jmenuje Akty, ale nejedná se o nahotu tělesnou. Mluvím o ženách, které jsou odhalené jiným způsobem. A to ještě ne veřejně, ale soukromě, každodenně. A co se tělesnosti týká, nemyslím si, že by pro mě byla důležitá více nebo méně než pro ostatní.
Vystudovala jste dějiny umění, vnímáte tělo také coby umělecký objekt? Rodí se třeba některé vaše texty z intenzívních vizuálních vjemů?
Nejen z vizuálních, nejucelenější obraz skládají všechny smysly dohromady. Vznikají tak překvapivé a vlastně přirozené asociace. Když třeba posloucháte v rádiu rozhlasovou hru, něco při ní děláte - v mém případě šperky - a pijete kávu nebo ukusujete chleba se sýrem, dlouho potom budete mít Bratry Karamazovy spojené s korálky vínové barvy a chutí sýra. Chuť sýra se vám vybaví nejintenzívněji, a je tedy nejdůležitější.
Stejné je to s vnímáním těla jako uměleckého objektu. Když se to řekne jen takhle, zní to dost tvrdě a nepřirozeně. Samotné lidské tělo na mě působí spíše neutrálně. Je potřeba určité situace, určitých vzpomínek, pocitů, chutí, slov a dalších mnoha a mnoha věcí, aby se stalo uměním.
Ostatně je možné najít nějakou souvislost také mezi vaší zálibou ve výrobě šperků, tzn. ruční prací, a tělesností vašich veršů?
Samozřejmě. I když ji neumím přesně vysvětlit. Moje šperky nejsou žádné velké umění, jsou to cetky na denní nošení, takové drobné radosti. Když má člověk radost, sám sebe intenzívně vnímá, s požitkem si uvědomuje vlastní tělesnost i všechno ostatní, co se ho týká.
Jaký máte ke své poezii vztah? Jsou básně pro vás cosi jako deník, kterému svěříte opravdu vše, anebo se hlídáte, abyste prozradila věci jen náznakově, po troškách?
Deník - to v žádném případě. Ale ani se výrazně nehlídám. Myslím, že každý píše sám o sobě, a to i v případě, že se jedná o popis krajiny.
Před dvěma roky jste dostala Cenu Jiřího Ortena - mají pro vás ocenění tohoto typu nějaký význam? Tedy kromě té finanční odměny...
Tak trochu ješitně mě těší, že se dostalo pozornosti mým textům, a tedy mé osobě. Těší mě to také kvůli lidem, kteří z toho měli radost. A určitě to také zapříčinilo, že jsem nemusela zdlouhavě shánět vydavatele další sbírky.
Cena Jiřího Ortena se uděluje autorům za dílo do třiceti let. Před vámi ji získal Radek Malý, po vás Kateřina Kováčová. Zajímáte se o mladou českou literaturu, víte, v jaké jste společnosti? A co si o ní myslíte?
Zajímám, ale nijak hystericky. Čtu literární časopisy, ale nemám je předplacené a nečtu je od á do zet. Jenom namátkově. Když mě něco zaujme víc, hledám informace a další texty. To je všechno.
A co dál s poezií? Myslíte, že vás lapila osudově?
Rozhodně nemám v plánu přestat psát. Ale co já vím? Slovo osud nemám ráda.