Jednotliví autoři, mezi nimi jmenujme třeba Thomase Gunziga (1970) , Eliase Sanbara (1947), Jacquese Roubauda (1932) či Marii Despleschinovou (1959), poměrně věrně navazují na styly a prvky moderní carverovské povídky. Většina z nich klade důraz na osamělost hrdinů, fatalitu osudu, jednotlivé lidské anomálie, fobie, či posedlosti.

Prostředkem jim je syrová, místy až naturalistická, přitom však striktní popisnost. Důležitými fabulativními prostředky (převážně u těch mladších) jsou potom nedořečenost a otevřenost, atmosféra snu (stírání hranic mezi realitou a snem) a cílem je potom bourání tabu.

"Lidi, s kterými je to lehké, tíží tisíckrát víc než ti, s kterými je to těžké. Protože ti, s kterými je to lehké, jsou otravní," svěřuje se v povídce Přeháňka (ne nepodobné tvorbě úspěšné současné německé autorky Judith Hermannové) hlavní hrdince její otec a dodává: "To si zapamatuj, ty moje kuličko. Tak ať je to s tebou těžké."

Čí je to sen? (Antologie současných frankofonních povídek), Větrné mlýny, Brno 2003, 158 stran