Když se stala hlavním tématem Afrika, svou šanci k moderování večera dostala Chantal Poullain, která stále "nemluví dobře česky." V okamžiku, kdy herečka vzkázala, že nám "přát plně láska a duše filmu," mohli jsme si připadat skoro jako v Africe. Zvlášť když Poullain navíc s každým hostem na pódiu tancovala na hudbu afrických bubnů a když tvrdila, že máme s Afrikou něco (!) společného: "Lvy," myslí si Poullain.

Společné máme taky zaujetí pro fotbal, zahajovací večer ozvláštnily obrazové klipy, které představily atlas několika zvířecích druhů černého kontinentu. Režisér večera promítl také animovanou vložku, na níž gorily hrají fotbal, čutají si s míčem, až nakonec jedna z nich zaskóruje mičudou do brány. Góóóól. Nápis oznamuje: Asociace českých filmových klubů - Ghana 0:1. Českým klubistům nepřála ten večer štěstěna ve fotbale, ale měli kliku, že se nikdo z afrických hostů neurazil.

Africký Ježíš

Fantazie tvůrců večera byla totiž dost divoká, možná bylo štěstí, že v Hradišti není žádná zoologická, jinak by u Hvězdy nejspíše drželi hlídku během festivalu velbloud nebo rovnou stádo zeber. Večer poté korunoval nový snímek Syn člověka Marka Dornforda-Maye. Tenhle jihoafrický režisér, který triumfoval loni na Berlinale s filmem U-Carmen e-Khayelitsha, má kůži téměř albína a vzezření dobře živeného Vikinga.

Ovšem točí africké filmy, má rád gospel - je to vražedná kombinace - a proto udělal gospelový muzikál na známé motivy Ježíšova života, který aktualizoval do současných afrických reálií. Máří Magdalena šíří pohlavní nemoci, Pilátem je místní generál vojenské junty a Jidáš vše natáčí na kameru. Dojde na porcování lidských těl a politickou přednášku pro západní politiky - v příštím filmu budou Bushové a Blairové psát nejspíše písemku. Bohužel celkově to působí dojmem ilustrace, výborný byl akorát ďábel, který připomínal detroitského rappera.

Mark Dornford-May vysvětlil, že jihoafrická kinematografie se vzmáhá hlavně poté, co před několika lety u nich kvetl průmysl s výrobou reklam. "Na čem to ale stále vázne, je slabá distribuce a infrastruktura. Jižní Afrika nemá z dob apartheidu dostatečně kvalitní síť veřejné dopravy, aby mohli diváci cestoval za svými filmy," uvedl v Hradišti. Tehdy si totiž rasistická vláda myslela, že obyvatelé tmavé pleti cestovat nepotřebují vůbec.

Jak bojují afričtí mágové

O mnoho lepší se jevil být legendární snímek Světlo, který v Hradišti osobně uvedl Souleymana Cissého z Mali. Ve filmu, za který byl v roce 1987 oceněn na festivalu v Cannes, vychází z magických a duchovních legend své vlasti. Líčí mytologický příběh, v němž otec pronásleduje syna, jenž si dovolil vzít rodinné okultní relikvie.

Podobenství mimo jiné obviňuje tradiční ochránce kmenové moudrosti a africké kultury, že s ní zacházeli tak špatně, až zavlekli tento kontinent do područí a otroctví. Vedle toho můžete vidět, jak má být podle legend silná africká magie, jedna koňská stehenní kost odzbrojí krvežíznivé válečníky. Ten správný šaman učiní sterilní ženu plodnou - tedy pokud ho nezradí jeho penis. Ten je stejně proradný průvodce na cestách západního dealera i duchovního afrického šamana.

Jinak vás film sugestivně zavede do africké přírody a mezi kmenové obyčeje a zvyky. Je to zajímavá i neuvěřitelná zkušenost, pokud člověk nehledá v afrických filmech jen známá klišé o chudém, zadluženém a nemocném kontinentu.

Dramaturg sekce afrických filmů David Čeněk radí, abychom se podvolili vlastním emocím. Uvidíme, možná začneme ještě po Hradišti běhat a ječet jako paviáni a přitom čarovat s kusem dřeva. A třeba dojde i na nějaké další maso, ještě lepší než to, které bylo i na zahajovacím rautu.