Žádní hrdinní hasiči, kteří vynášejí blonďaté holčičky z hořících trosek, žádné slzení u americké vlajky. Nejenže film Let číslo 93 nemá hlavního hrdinu, on v podstatě nemá ani postavy. Divák nemá šanci se blíže seznámit s lidmi, kteří se v příběhu objevují, protože se tam vždy jen mihnou a děj letí šíleným tempem dál.

Greengrass všechno jen načrtne a nenechá vás odpočinout. Pokud měl hlavně dokumentaristickou ambici a chtěl být nezaujatý, tak se mu to asi podařilo. Ve filmu vůbec nepsychologizuje a nic neinterpretuje. O původu teroristů nevíme zhola nic. Možná neměli možnost vzdělání, možná neměli maminku. Greengrasse tahle témata nezajímají, ukáže jen anonymní rozzuřené muže mluvící cizí řečí.

Kamera přeskakuje z místa na místo během několika málo vteřin a navíc se celou dobu různě třese. Nápadné je také to, že se autoři filmu úplně vzdali exteriérů. Celou dobu vidíme jen střediska kontroly letového provozu a vnitřek letadla. Jiný svět neexistuje.

Let číslo 93 je svým zvláštním způsobem strhující, rozhodně ne špatný film. Je třeba ocenit poctivou práci, kterou Greengrass odvedl při přípravě, nastudoval si různé detaily a dal si dobrý pozor, aby nepůsobil směšně. V USA se ozývají i výkřiky typu "nejlepší film roku", ale to souvisí spíše s významem, jaký má 11. září pro Američany, než se samotným filmem. Pro českého diváka je to jen další thriller, byť autentický.