Hrdinové tu v každém momentě řeší svár duše s tělem: spouštějí se do hlubin bohémského života, na jehož dně zažívají extrémní zkušenosti s vlastní sexualitou nebo drogami, aby je vzápětí pomyslné skákadlo vymrštilo k duchovním výšinám, v nichž se proměňují v asketické bytosti David Jan Žák oddané křesťanství anebo buddhismu.

Občas to je děsivě intenzívní, ale zároveň zoufalý pohled: jak na postavu citově zraněného outsidera s nekonečným zmatkem v hlavě, tak na rozevřený chřtán všemožných ideologií, které právě tyto nešťastníky s gustem polykají - v citlivém prokreslování psychických základů této dichotomie David Jan Žák rozhodně není žákem, ale rovnou mistrem.

Milostný vztah Jakoba a Světlany, jejich sbližování a oddalování včetně tragického finále je sice osou knihy, ale zároveň pouhou startovní čárou k autorské experimentaci s příběhem: pod vlivem Robbe-Grilletova nového románu, Borgesova nebo Cotázarova magického realismu, ale také české verze postmoderny, jak ji známe z knih Jiřího Kratochvila, autor svérázně míchá časoprostorovými plochami, variuje jednotlivé úseky děje, rozostřuje jejich vyznění, vtahuje do hry sen, archetypální symboliku, vizionářskou halucinaci anebo motiv dvojníka či zrcadla, aby čtenáře zmátl, rozechvěl - a navnadil na příští, které už je dávno minulé.

Je to všechno jenom nezávazná literární fikce? Anebo má Axe Africa díky autorské senzitivitě a básnickému smyslu pro metafyzičnost dějů ke skutečnosti blíž, než si dokážeme připustit? Konec příběhu, odehrávající se ve vlaku, tradičním symbolu cesty čili touhy po změně, rámují život i smrt: "krásné prázdno", ale zároveň vědomí, že "očekávaná úleva se nedostavila". Všechno, naprosto všechno v próze Davida Jana Žáka je otevřené a plné možností. A tedy svobodné.

David Jan Žák: Axe Africa 6. svazek edice Fresh, Labyrint, Praha 2006, 152 strany