Pod názvem Muzeum NDR vzniklo v samém centru německého hlavního města - na třídě Karla Liebknechta, nedaleko berlínského dómu. Autoři expozice se snažili shromáždit co nejvíce reálných historických předmětů a poskytnout návštěvníkům obraz skutečného života v NDR.

Sami však přiznávají, že fakta jsou sice zcela objektivní, ale jejich prezentace je subjektivní. Nedávné vlny takzvané "ostalgie", tedy určitého nostalgického vzpomínání na život v NDR, které se silně projevily ve filmové a televizní tvorbě, dokládají, že o stále ještě nedávnou východoněmeckou minulost je značný zájem.

Tvůrci muzea chtějí tento zájem tak trochu využít, ale zároveň uspokojit i potřebu nenostalgického poznání východoněmecké reality. V muzeu by měl podle nich návštěvník například poznat, jak vypadal typický obývák v paneláku, jak se sedělo za volantem trabantu nebo jaký je to pocit, být odposloucháván.

Vidět, slyšet, cítit

Expozice se tedy snaží spíše vyhýbat klasickému vystavování exponátů ve vitrínách, ale usiluje o interaktivní aranžmá, při nichž by návštěvník nejen viděl, ale i slyšel, cítil a spoluprožíval. Stálá expozice má 16 tematických oddílů, například bydlení, práce, volný čas, dovolená, móda nebo kultura.

K vidění je množství skutečných originálních předmětů, ale muzeum jich stále nemá dost. Každý má tedy šanci přispět dalším kouskem do mozaiky. Muzeum např. hledá přihlašovací dokumenty na trabanta, řidičáky, dopravní značky, obaly od kávy, různé odznaky, pracovní oblečení nebo kondomy a jinou antikoncepci. Pokud máte doma něco podobného, neváhejte kontaktovat muzeum na stránce http://www.ddr-museum.de.